Zde se nacházíte: Home > Věda a výzkum
Podkategorie:

Článek: Sylvia 39/2003



(pozn.: Od roku 2001 vychází Sylvia jen jedenkrát ročně v rozsahu odpovídajícím původním dvěma číslům)


Weidinger K.: Hnízdní úspěšnost – co to je a jak se počítá abstrakt PDF 1-24
Remeš V.: Hnízdní biologie pěnice černohlavé (Sylvia atricapilla) v České republice: analýza hnízdních karet abstrakt PDF 25-34
Drdáková M.: Hnízdní biologie sýce rousného (Aegolius funereus) v imisních oblastech Krušných hor abstrakt PDF 35-51
Paclík M., Holub A., Krausová H. & Hampl R.: Stav poznání avifauny Bohdanečského rybníka v letech 1995 až 2002 – byl dosavadní výzkum dostačující? abstrakt PDF 53-66
Lešo P.: Hniezdne ornitocenózy dvoch mladších vekových štádií dubového lesa abstrakt PDF 67-78
Hořák D., Procházka P., Cepák J. & Zárybnický J.: Tahové poměry sýkořic vousatých (Panurus biarmicus) na území České republiky a Slovenska abstrakt PDF 79-94
Trnka A.: Vplyv počasia na hromadný výskyt trsteniarika tamariškového (Acrocephalus melanopogon) v roku 2001 abstrakt PDF 95-105
Fišerová J., Musil P. & Šizling A. L.: Labuť velká (Cygnus olor) – preference prostředí v hnízdním období na Třeboňsku abstrakt PDF 107-118
Kurz A. & Musil P.: Početnost a preference prostředí vrány obecné (Corvus corone) a straky obecné (Pica pica) na Třeboňsku abstrakt PDF 119-131
Mlíkovský J.: Vejce vyhynulých madagaskarských epyornisů (Aves: Aepyornithidae): velikost a taxonomická příslušnost abstrakt PDF 133-138
Šuhaj J., Polášek Z., Stolarczyk J., Rusek K. & Jakubec M.: Morčák velký (Mergus merganser) – nový pravidelně hnízdící druh v České republice abstrakt PDF 139-150
Chytil J.: První prokázané (historické) hnízdění brkoslava severního (Bombycilla garrulus) v České republice abstrakt PDF 151-154
Stolarczyk J., Slamják P. & Hudeček J. J.: Ostříž jižní (Falco eleonorae) poprvé zastižen v České republice abstrakt PDF 155-157
Medailony českých ornitologů - Karel Kněžourek PDF 158-159
Z literatury PDF 160-172
Druhový rejstřík ročníku 39 PDF 173-174
Pokyny pro autory 175-176

Abstrakty

Weidinger K. 2003: Hnízdní úspěšnost – co to je a jak se počítá. Sylvia 39: 1–24.

V práci jsou shrnuty různé definice hnízdní úspěšnosti a její vztah k dalším charakteristikám reprodukční úspěšnosti. Detailně je diskutována „tradiční“ metoda a různé modifikace „Mayfieldovy“ metody odhadu hnízdní úspěšnosti, včetně předpokladů, použitelnosti pro různé typy dat, hodnocení různých osudů hnízd, stanovení doby expozice, odhadu parametrů a metod následné statistické analýzy hodnot přežívání. Dále je uveden stručný přehled pokročilých modelů přežívání hnízd. Na závěr jsou shrnuty praktické důsledky pro sběr, analýzu a prezentaci dat.

Adresa: Ornitologická laboratoř, PřF UP, tř. Svobody 26, CZ-771 46 Olomouc; e-mail: weidingprfnw.upol.cz


Remeš V. 2003: Hnízdní biologie pěnice černohlavé (Sylvia atricapilla) v České republice: analýza hnízdních karet. Sylvia 39: 25–34.

Projekty hnízdních karet mohou přinést cenné údaje o hnízdní biologii mnoha ptačích druhů. V této práci jsem analyzoval hnízdní karty pěnice černohlavé (n = 232, z toho 180 aktivních hnízd) získané mezi lety 1945–1983 během projektu hnízdních karet na území České republiky. Průměrné stáří nalezeného hnízda bylo 8,5 dne. Medián data zahájení snůšky byl 16. května. Denní míra přežívání hnízd byla 0,9799 a nelišila se mezi fázemi kladení vajec, inkubace a péče o mláďata. Hnízdní úspěšnost byla 57,4 %, líhnivost 93,4 %, částečné ztráty se vyskytly u 17,7 % hnízd. Hnízda byla nalezena na 40 různých podkladových rostlinách. Průměrná snůška dosáhla 4,78 vejce a výška hnízda 1,09 m. Velikost snůšky i výška hnízda klesaly během sezóny. Velikost snůšky se mezi roky neměnila, zatímco výška hnízda vzrůstala. Rok nalezení hnízda, sezóna ani výška hnízda neměly vliv na pravděpodobnost přežití hnízda. Pomocí analýzy hnízdních karet je tedy možné zjistit mnoho údajů o hnízdní biologii ptáků, což je potěšitelné vzhledem k právě probíhajícímu novému projektu hnízdních karet na našem území.

Adresa: Ornitologická laboratoř, Univerzita Palackého, tř. Svobody 26, CZ-771 46 Olomouc; e-mail: remesprfnw.upol.cz


Drdáková M. 2003: Hnízdní biologie sýce rousného (Aegolius funereus) v imisních oblastech Krušných hor. Sylvia 39: 35–51.

V průběhu hnízdních sezón 1999–2001 bylo v imisemi poškozené oblasti Krušných hor na ploše 70 km2 kontrolováno 100 budek vhodných k hnízdění sýce rousného, přičemž v období 2000–2001 zde byla podrobně studována hnízdní biologie tohoto druhu. Během celého sledovaného období bylo ve vyvěšených budkách nalezeno celkem 42 hnízdících samic, přičemž v letech 1999–2000 obsadilo tyto uměle vytvořené dutiny každoročně 10 párů sýce rousného, v roce 2001 22 párů. V letech 2000 a 2001 byla zjištěna rozdílná početnost drobných zemních savců, která měla vliv na počet hnízdících samic, začátek hnízdění a velikost snůšek. Potravní nabídka již neměla vliv na objem (velikost) snesených vajec, počet vylíhlých i vylétlých mláďat na jedno hnízdo ani na poměr úspěšně dokončených hnízdění. Během hnízdního období byla v jednotlivých letech zjištěna i rozdílná teplota vzduchu, která měla pravděpodobně vliv na dobu inkubace vajec.

Adresa: Lesnická fakulta ČZU, katedra ekologie, Kamýcká 1176, CZ-165 21 Praha 6-Suchdol; e-mail: m.drdakovaseznam.cz


Paclík M., Holub A., Krausová H. & Hampl R. 2003: Stav poznání avifauny Bohdanečského rybníka v letech 1995 až 2002 – byl dosavadní výzkum dostačující? Sylvia 39: 53–66.

Cílem této práce bylo vyjádřit stav poznání avifauny Bohdanečského rybníka v letech 1995–2002 a diskutovat nedostatky dosavadního výzkumu. Bylo zaznamenáno 185 druhů ptáků, z toho 78 hnízdících. Dle vztahu úsilí – výsledek hodnotíme přínos tří faunistických přístupů: pozorování, kvantitativního výzkumu a odchytu k celkovému poznání avifauny. Nejvíce záznamů na jednotku úsilí bylo pořízeno kvantitativním výzkumem, nejméně pozorováním. Úsilí, které bylo rozloženo značně nerovnoměrně, mělo na získaný počet záznamů největší vliv u odchytu, nejmenší u pozorování. Počet zaznamenaných druhů byl vynaloženým úsilím nejlépe vysvětlitelný u kvantitativních metod, nejméně u odchytu. V práci uvádíme doporučení pro kvalitní výzkum avifauny, například nutnost správného rozložení terénního úsilí v prostoru a čase. Vyjádření stavu poznání avifauny považujeme za důležitý krok k cílenému výzkumu.

Adresa: Dolany 90, CZ-533 45; e-mail: martin.paclikpost.sk; Poděbradova 405, CZ-500 02 Hradec Králové; e-mail: aloisholubatlas.cz; Jungmanova 1443, CZ-500 02 Hradec Králové; e-mail: Krausova-Hseznam.cz; Ornitologická laboratoř PřF UP, tř. Svobody 26, CZ-771 46 Olomouc; e-mail: hamplprfnw.upol.cz


Lešo P. 2003: Hniezdne ornitocenózy dvoch mladších vekových štádií dubového lesa. Sylvia 39: 67–78.

V rokoch 1996–1998 bol uskutočňovaný kvalitatívno-kvantitatívny výskum hniezdnych ornitocenóz troch dubových porastov vo veku 17 rokov (plocha č. 1, mladina) a 27 rokov (plochy č. 2 a 3, žrďkovina s rôznym zastúpením výstavkov) s cieľom porovnať ich štruktúru, posúdiť význam výstavkov a určiť charakteristické druhy vtákov pre tieto rastové fázy lesa. Počet zistených druhov sa pohyboval od 19 (plocha č. 2) do 24 (plocha č. 3). Druh Erithacus rubecula bol dominantne zastúpený na všetkých plochách. Charakteristickými druhmi v mladine boli Phylloscopus trochilus, Sylvia curruca, Prunella modularis, Aegithalos caudatus, Lanius collurio, Emberiza citrinella. V porastoch žrďkoviny hniezdili druhy bežné aj pre dospelé listnaté lesy. Denzita zistená v mladine dosahovala priemernú hodnotu 60,6 párov/10 ha, v žrďkovinách 26,4–30,7 párov/10 ha. V štruktúre ornitocenóz žrďkoviny sa väčší počet výstavkov na ploche č. 3 prejavil dvojnásobnou denzitou dutinových hniezdičov oproti ploche č. 2.

Adresa: Lesnícka fakulta Technickej univerzity vo Zvolene, katedra ochrany lesa a poľovníctva, Masarykova 20, SK-960 53 Zvolen; e-mail: lesovsld.tuzvo.sk


Hořák D., Procházka P., Cepák J. & Zárybnický J. 2003: Tahové poměry sýkořic vousatých (Panurus biarmicus) na území České republiky a Slovenska. Sylvia 39: 79–94.

Celkem 360 zpětných hlášení sýkořic vousatých (Panurus biarmicus) okroužkovaných nebo zastižených na území České republiky a Slovenska v období 1934–2001 bylo vyhodnoceno vzhledem k věrnosti rodišti, hnízdišti, tahovým pohybům, věku a soudržnosti páru. Tahové poměry sýkořic vousatých jsou poměrně komplikované, část hnízdních populací zimuje na hnízdišti, část táhne na zimu na jiné lokality. Byla prokázána jak věrnost hnízdišti, tak věrnost zimovišti; část ptáků ale zahnízdila na novém místě. Na území ČR a SR zimují jak ptáci ze severu (Německo, Polsko), tak i z jihu (Maďarsko). Nejstarší samec byl kontrolován po 6 letech na původním hnízdišti. Několik hlášení dokumentuje soudržnost páru nejen po několika letech, ale i v mimohnízdním období a při přesunu na jiné lokality. Soudržnost páru může být výhodnou adaptací k osídlování nových lokalit. Výsledky kroužkování potvrzují kontakt poddruhů biarmicus a russicus na území střední Evropy.

Adresa: Přírodovědecká fakulta UK, katedra zoologie, Viničná 7, CZ-128 44 Praha 2; e-mail: horakdcentrum.cz; Ústav biologie obratlovců AV ČR, Květná 8, CZ-603 65 Brno; e-mail: prochazkaivb.cz; Kroužkovací stanice Národního muzea, Hornoměcholupská 34, CZ-102 00 Praha 10; e-mail: birdringczpvol.cz; Agentura ochrany přírody a krajiny ČR, Kališnická 4–6, CZ-130 00 Praha 3; e-mail: zarybnickynature.cz


Trnka A. 2003: Vplyv počasia na hromadný výskyt trsteniarika tamariškového (Acrocephalus melanopogon) v pohniezdnom období na Slovensku v roku 2001. Sylvia 39: 95–105.

V pohniezdnom období 2001 bolo na juhozápadnom Slovensku odchytených 205 jedincov trsteniarika tamariškového (Acrocephalus melanopogon), čo predstavuje 78 % všetkých vtákov zaznamenaných na tomto území v rokoch 1982–2000. Okrem tohto hromadného výskytu sa tu druh v pohniezdnom období objavuje pravidelne ale len v malých počtoch. Na základe vyhodnotenia meteorologických a odchytových údajov ako aj ďalších faktorov vyplýva, že masový výskyt tohto druhu bol ovplyvnený predovšetkým teplým a suchým počasím s prevládajúcim juhozápadným prúdením vzduchu na začiatku a v 2. polovici augusta. V príspevku je na základe získaných údajov ďalej vyhodnotená sezónna dynamika, dĺžka pobytu a ďalšie pohyby trsteniarikov tamariškových v roku 2001.

Adresa: Pedagogická fakulta Trnavskej univerzity, katedra biológie, Priemyselná 4, P. O. Box 9, SK-918 43 Trnava; e-mail: atrnkatruni.sk


Fišerová J., Musil P. & Šizling A. L. 2003: Labuť velká (Cygnus olor) – preference prostředí v hnízdním období na Třeboňsku. Sylvia 39: 107–118.

Vliv různých charakteristik prostředí na výběr rybníků labutí velkou (Cygnus olor) byl sledován v CHKO Třeboňsko (jižní Čechy, Česká republika) v rozmezí let 1999–2001. Jednotlivé rybníky byly kategorizovány jako hnízdiště, shromaždiště a ostatní rybníky. Byl sledován vliv následujících parametrů: rozloha vodní hladiny, průměrná hloubka rybníka, délka břehu, rozloha a relativní zastoupení litorální vegetace, podíl otevřené krajiny v okolí rybníka, izolovanost rybníka, průhlednost vody, stáří dominantní rybí obsádky. Jako hnízdiště byly preferovány rybníky střední velikosti (rozloha hladiny, rozloha litorálního porostu, průměrná hloubka, délka břehu) s mladší rybí obsádkou, s velkou relativní rozlohou litorální vegetace, vyšším podílem otevřené krajiny v okolí rybníka a více izolované od okolních rybníků. Jako shromaždiště byly přednostně využívány velké rybníky (rozloha hladiny, rozloha litorálního porostu, průměrná hloubka, délka břehu) se starší rybí obsádkou, a malou relativní rozlohou litorální vegetace. Shromaždiště byla na méně izolovaných rybnících než hnízdiště, ale izolovanější než ostatní rybníky. Rybníky využívané jako hnízdiště a shromaždiště se statisticky průkazně lišily v rozloze vodní hladiny, délce břehu, rozloze litorální vegetace a izolovanosti rybníka.

Adresa: Přírodovědecká fakulta UK, katedra zoologie, Viničná 7, CZ-128 44 Praha 2; email: jindra.fiserovapost.cz; Přírodovědecká fakulta UK, katedra filosofie a dějin přírodních věd, Viničná 7, CZ-128 44 Praha 2; e-mail: arnost.l.sizlingseznam.cz


Kurz A. & Musil P. 2003: Početnost a preference prostředí vrány obecné (Corvus corone) a straky obecné (Pica pica) na Třeboňsku. Sylvia 39: 119–131.

Výzkum početnosti a preference prostředí vrány obecné (Corvus corone) a straky obecné (Pica pica) a jejich sezónních změn byl prováděn na 19 sčítacích bodech na Třeboňsku od března do listopadu v letech 2001 a 2002. Celkově bylo zjištěno 151 exemplářů straky obecné, 207 ex. vrány obecné černé (C. c. corone), 271 ex. vrány obecné šedé (C. c. cornix) a 27 ex. blíže neurčených vran. Početnost straky během roku jen mírně kolísala. Početnost vrány obecné výrazně kulminovala v červenci, srpnu a září. U straky nebyla zaznamenána žádná větší hejna, na rozdíl od vrány, u které byla zaznamenána velká hejna zejména vrány o. šedé. Tato hejna se objevila v červenci až září a preferovala biotopy otevřené zemědělské krajiny. V předhnízdním a hnízdním období mírně převažovala vrána o. černá nad vránou o. šedou. Menší skupiny vran (do 6 ex.) preferovaly zejména v dubnu až červnu vyšší zastoupení lesních a vodních biotopů. Straky jednoznačně preferovaly urbánní biotopy.

Adresa: Bečvářova 136/10, CZ-100 00 Praha 10; e-mail: kurzph.cizp.cz; Přírodovědecká fakulta UK, katedra zoologie, Viničná 7, CZ-128 44 Praha 2; e-mail: p.musilpost.cz


Mlíkovský J. 2003: Vejce vyhynulých madagaskarských epyornisů (Aves: Aepyornithidae): velikost a taxonomická příslušnost. Sylvia 39: 133–138. (anglicky s českým souhrnem)

Vyhynulí epyornisové (Aepyornithidae), známí pouze z mladších čtvrtohor Madagaskaru, po sobě kromě kosterních pozůstatků zanechali řadu vaječných skořápek. Téměř padesát vajec se zachovalo v celku a bylo vyvezeno do Evropy a USA. Pro 43 z nich se podařilo získat rozměry, jejichž statistická analýza ukázala, že (1) všechna tato vejce patří pouze jedinému druhu, pro který zřejmě platí jméno Aepyornis maximus Geoffroy-Saint-Hilaire, 1851 (2) průměrné rozměry vajec tohoto druhu jsou 302,7 × 223,6 mm, (3) délka vajec kolísá v rozmezí 264–340 mm a (4) šířka vajec kolísá v rozmezí 194–245 mm.

Adresa: Zoologické oddělení Národního muzea, Václavské nám. 68, CZ-115 79 Praha 1; e-mail: mlikovskysendme.cz


Šuhaj J., Polášek P., Stolarczyk J., Rusek K. & Jakubec M. 2003: Morčák velký (Mergus merganser) - nový pravidelně hnízdící druh v České republice. Sylvia 39: 139–150.

Toky řek Odry a Olzy v navržené oblasti ochrany ptáků SPA (Special Protection Area) Heřmanský stav – Odra – Poolzí jsou jedinými pravidelnými hnízdišti morčáka velkého (Mergus merganser) v České republice. První výskyty v hnízdní době zde byly zaznamenány v 70. a 80. letech 20. století, pravidelně hnízdící populace tu vznikla ve druhé polovině 90. let 20. století – první hnízdění bylo prokázáno v roce 1999. Hnízdní populace v roce 2002 byla odhadnuta na 7–10 hnízdících párů s tím, že prokazatelně hnízdilo 7 párů. Ve dvou případech byly zaznamenány samice s mláďaty ze snůšky 2 samic (14 a 21 pull.). Výsledky našich pozorování na řece Odře a Olze v letech 1999 až 2002 hodnotíme jako součást expanze areálu morčáka velkého ve střední Evropě, jež může v budoucnu vést k setření izolace mezi alpskou a ostatní evropskou populací druhu.

Adresa: Svatopluka Čecha 1075, CZ-735 81 Bohumín 1; e-mail: suhajjseznam.cz; Kollárova 3, CZ-736 01 Havířov-Bludovice; e-mail: zdenus.pseznam.cz; Svatoplukova 13, CZ-700 30 Ostrava-Zábřeh; e-mail: georgus.svolny.cz; Dolní Marklovice 256, CZ-735 72 Petrovice u Karviné; U dvoru 8, CZ-709 00 Ostrava


Chytil J. 2003: První prokázané (historické) hnízdění brkoslava severního (Bombycilla garrulus) v České republice. Sylvia 39: 151–154.

Pan Jiří Prášil nalezl v pozůstalosti ing. O. Kadlece dopis od pana Libora Chaloupky, popisující hnízdění brkoslava severního v parku ve Smilkově (střední Čechy). V dopise jsou popisovány detaily hnízdění jako stavba a umístění hnízda, chování starých ptáků. Na hnízdě byla 15.8.1941 okroužkována dvě mláďata brkoslava před vyletěním. V archivu Kroužkovací stanice Národního muzea byly nalezeny původní výkazy, dokumentující toto kroužkování. I přes některé nezvyklé skutečnosti (umístění hnízda, pozdní datum) bylo hnízdění akceptováno jako prokázané. Jedná se o vůbec první takovýto případ v ČR a střední Evropě a druhý mimo oblast Skandinávie a Ruska.

Adresa: Správa CHKO a BR Pálava, Náměstí 32, CZ-692 01 Mikulov; e-mail: jchytilschkocr.cz


Stolarczyk J., Slamják P. & Hudeček J. J. 2003: Ostříž jižní (Falco eleonorae) poprvé zastižen v České republice. Sylvia 39: 155–157.

Dne 29. 4. 2000 pozorovali J. Stolarczyk a P. Slamjak v Ostravě-Heřmanicích 1 ad. ostříže jižního (Falco eleonorae). Jedná se o první zastižení tohoto druhu v České republice. Toto pozorování bylo akceptováno Faunistickou komisí ČSO v roce 2000 (FK 09/2000).

Adresa: Svatoplukova 13, CZ-700 30 Ostrava-Zábřeh; e-mail: georgus.svolny.cz; Jubilejní 29, CZ-700 30 Ostrava-Hrabůvka; Hraniční 230, CZ-742 83 Klimkovice

20.12.2006
Počet názorů: 0 Přidat názor

Reakce čtenářů



    © Česká společnost ornitologická 2002-2017
    Články vyjadřují názory autorů a jsou majetkem redakce. ISSN 1803-6791