Zde se nacházíte: Home > Věda a výzkum
Podkategorie:

Článek: Sylvia 41/2005



(pozn.: Od roku 2001 vychází Sylvia jen jedenkrát ročně v rozsahu odpovídajícím původním dvěma číslům)


Paclík M. & Reif J.: Hnízdění ptáků ve stromových dutinách abstrakt PDF 1-16
Svobodová J.: Nehasnoucí hvězda – tetřívek obecný (Tetrao tetrix) abstrakt PDF 17-34
Matysioková B. & Grim T.: Kdo určuje délku hnízdní péče u otevřeně hnízdících pěvců: rodiče nebo potomci? abstrakt PDF 35-48
Reif J. & Musil P.: Vliv použití dvou modifikací bodového sčítání na zachycení diverzity v ptačích společenstvech: efekt odhadu vzdálenosti zjištěných jedinců a rozlišování zpívajících a nezpívajících ptáků abstrakt PDF 50-58
Hubálek Z., Hudec K. & Vačkař J.: Přílet tažných ptáků na jižní Moravu v letech 1997–1999 abstrakt PDF 59-71
Šálek M.: Polygamní hnízdění čejek chocholatých (Vanellus vanellus) na Písecku v jižních Čechách abstrakt PDF 72-83
Cepák J., Musil P. & Pykal J.: Hnízdní populace potápky černokrké (Podiceps nigricollis) v jižních Čechách v letech 1997–2004 a možné příčiny úbytku početnosti abstrakt PDF 84-95
Trnka A.: Lokálne pohyby a denné teritóriá trsťových druhov spevavcov v pohniezdnom období abstrakt PDF 96-104
Schröpfer L.: Velkoplošná hustota slavíka obecného (Luscinia megarhynchos), cvrčilky zelené (Locustella naevia) a cvrčilky říční (L. fluviatilis) v jihozápadních Čechách v letech 2002–2004 abstrakt PDF 105-113
Heneberg P.: Jediné původní hnízdiště břehule říční (Riparia riparia) ve středních Čechách – vliv záplav a predace abstrakt PDF 114-120
Čech P. & Vilimovský V.: Příspěvek k poznání ontogeneze a hnízdní biologie čápa černého (Ciconia nigra) abstrakt PDF 121-130
Mandák M. & Hudeček J. J.: První pozorování vlaštovky skalní (Hirundo daurica) na území České republiky? abstrakt PDF 131-137
Mlíkovský J.: O údajném hnízdění kormorána velkého (Phalacrocorax carbo) v Čechách v 17. století abstrakt PDF 138-140
Medailony českých ornitologů (Jiří Janda) PDF 141-142
Z literatury (recenze na pět publikací vyšlých v posledních letech) PDF 143-156
Druhový rejstřík ročníku 41 (2005) 157-158


Abstrakty

Paclík M. & Reif J. 2005: Hnízdění ptáků ve stromových dutinách. Sylvia 41: 1–15.

Práce přináší stručný přehled dosavadních poznatků o hnízdění ptáků ve stromových dutinách. Dutinově hnízdící ptáky charakterizujeme spíše volně, s ohledem na rozmanitost jejich životních projevů, neboť taxonomické vymezení této skupiny je problematické. Rozebíráme příklady vlivu (1) omezené nabídky dutin, (2) mezidruhové kompetice, (3) hnízdní predace, (4) zamoření hnízd ektoparazity a (5) fyzikálních faktorů prostředí na hnízdění v dutinách. Skutečné působení těchto činitelů se někdy liší od intuitivních předpokladů, které jindy naopak platí, což obvykle znemožňuje vyvodit jasné obecné závěry. Přesto lze říci, že strategie hnízdění v dutině má kromě výhod také svá rizika, která někdy vedou k zajímavým adaptacím, zatímco jindy je přizpůsobování omezeno. Chování ptáků se navíc může lišit mezi budkami a přirozenými dutinami, což může zkreslovat závěry vyvozené pouze ze studia budkových populací.

Adresa: Ornitologická laboratoř PřF UP, tř. Svobody 26, CZ-771 46 Olomouc; e-mail: martin.paclikpost.sk; Centrum pro teoretická studia UK a AV ČR, Jilská 1, CZ-110 00 Praha; e-mail: jirireifyahoo.com; Přírodovědecká fakulta UK, katedra zoologie, Viničná 7, CZ-128 44 Praha


Svobodová J. 2005: Nehasnoucí hvězda – tetřívek obecný (Tetrao tetrix). Sylvia 41: 17–33.

Literární rešerše je zaměřena na silně ohrožených ptačí druh, tetřívka obecného (Tetrao tetrix; Vyhl. MŽP č. 395/1992 Sb.). Ačkoliv bylo mnoho prací zaměřeno především na jeho neobvyklý párovací systém, kromě obsáhlé podkapitoly o lekování a kopulační úspěšnosti samců jsou zde shrnuty údaje o prostorové distribuci, početnosti, preferenci prostředí, potravě a hnízdění. Na závěr jsou uvedeny hlavní příčiny poklesu populace a existující a navrhovaná managementová opatření.

Adresa: Fakulta lesnická a enviromentální ČZU, katedra ekologie a životního prostředí, Kamýcká 957, CZ–165 21 Praha 6; email: svobodovajanafle.czu.cz


Matysioková B. & Grim T. 2005: Kdo určuje délku hnízdní péče u otevřeně hnízdících pěvců: rodiče nebo potomci? Sylvia 41: 35–49.

Doba hnízdní péče (délka pobytu mláďat na hnízdě) je jedním z důležitých parametrů rozmnožování ptáků. Mechanismus ukončení hnízdní péče se snaží vysvětlit několik hypotéz; v podstatě je lze rozdělit na ty, které předpokládají, že o opuštění hnízda rozhodují mláďata, a ty, které predikují rozhodující úlohu rodičů. Dosud se všechny takovéto studie u pěvců zaměřovaly pouze na ukončení hnízdní péče u dutinových hnízdičů. Proto jsme sledovali průběh ukončení hnízdní péče u rákosníka obecného (Acrocephalus scirpaceus), který si staví otevřená hnízda. Srovnání kontrolních a experimentálních hnízd, kde byla vyměněna starší a mladší mláďata, ukázalo, že rodiče nemanipulují mláďata k opuštění hnízda ani v jedné ze sledovaných skupin. Hnízdo jako první vždy opouštěla morfologicky nejvyspělejší mláďata. Naše výsledky tedy ukazují, že proces opouštění hnízda u otevřeně hnízdících pěvců může být založen na podobném mechanismu jako u pěvců dutinových, kde o ukončení pobytu na hnízdě rozhodují mláďata, která opouštějí hnízdo po dosažení určité prahové velikosti.

Adresa: Přírodovědecká fakulta UP, katedra zoologie, tř. Svobody 26, CZ-771 46 Olomouc; e-mail: betyneccentrum.cz, grimprfnw.upol.cz


Reif J. & Musil P. 2005: Vliv použití dvou modifikací bodového sčítání na zachycení diverzity v ptačích společenstvech: efekt odhadu vzdálenosti zjištěných jedinců a rozlišování zpívajících a nezpívajících ptáků. Sylvia 41: 50–58.

Mezidruhové odlišnosti v intenzitě hlasových projevů a nápadnosti chování se mohou silně projevit při srovnávání početnosti různých druhů ptáků pomocí bodové sčítací metody. V současné době se k ošetření rozdílné zjistitelnosti jednotlivých druhů používá odhad vzdálenosti od pozorovatele, ve které se sčítaní ptáci vyskytují. Práce analyzuje podíl počtu druhů v různých úrovních vzdálenosti od bodu na celkové diverzitě bodu, a to v závislosti na prostředí v okolí bodu a na osobě pozorovatele. Dále se zabývá podílem zpívajících a nezpívajících jedinců na diverzitě na sčítacím bodě v závislosti na prostředí v okolí bodu. Bylo zjištěno, že v lesním prostředí je více druhů a jedinců ve vzdálenosti do 100 m od bodu než více než 100 m od bodu, ovšem v otevřené krajině jsou obě úrovně vzdálenosti z hlediska diverzity vyrovnané. Podíl zpívajících jedinců je vždy vyšší než nezpívajících jak v lese, tak v otevřené krajině. Mezi pozorovateli nebyly zjištěny statisticky průkazné rozdíly.

Adresa: Centrum pro teoretická studia UK a AV ČR, Jilská 1, CZ-110 00 Praha 1; e-mail: jirireifyahoo.com; Přírodovědecká fakulta UK, katedra zoologie, Viničná 7, CZ-128 44 Praha 2; e-mail: p.musilpost.cz


Hubálek Z., Hudec K. & Vačkař J. 2005: Přílet tažných ptáků na jižní Moravu v letech 1997–1999. Sylvia 41: 59–71.

V letech 1997–1999 byl sledován 23 ornitology přílet tažných druhů ptáků ve třech oblastech jihomoravského regionu: Břeclavsko (N, 150–200 m n. m.), Brněnsko (P, 200–400 m n. m.), a Žďársko (V, 500–750 m n. m.). Vzdálenosti těchto oblastí (ve směru přibližně jih-sever) jsou N – (50–60 km) – P – (50–80 km) – V. Přílet většiny druhů probíhal postupně od nižších (jižních) po vyšší (severní) polohy regionu: u 34 druhů analyzovaných podrobněji se objevili první jedinci v oblasti N v průměru o 3,9 dní dříve oproti P, v oblasti P oproti V o 4,7 dní dříve a průměrný rozdíl v příletovém datu mezi oblastmi N a V byl 8,2 dne. V intervalu kratším než 10 dní byl celý region obsazován 18 druhy, 12 druhů obsazovalo region s časovou prodlevou přesahující 10 dní. Ve všech 3 letech byl oproti dlouhodobému normálu přílet uspíšen v předjaří až do počátku dubna, v dalším průběhu odpovídal normálu, v souhlase s průběhem křivky teploty vzduchu.

Adresa: Ústav biologie obratlovců AVČR Brno, Květná 8, CZ-603 65 Brno; e-mail: zhubalekivb.cz; Hluboká 5, CZ-639 00 Brno; e-mail: KarelHudecseznam.cz; Nádražní 235, CZ-664 45 Silůvky


Šálek M. 2005: Polygamní hnízdění čejek chocholatých (Vanellus vanellus) na Písecku v jižních Čechách. Sylvia 41: 72–82.

Čejka chocholatá (Vanellus vanellus) je známa jako monogamně hnízdící bahňák, avšak u různých evropských populací byla opakovaně prokázána také polygynie, tj. hnízdění dvou nebo více samic v teritoriu jednoho samce, a to v rozsahu 20–54 % samic v populaci. Výsledky sledování hnízdících čejek na Písecku v letech 1998–2005 potvrdily polygamní hnízdění u 46 % ze 72 pozorovaných samic, a jsou tedy v dobrém souladu s předchozími studiemi. Zatímco začátek inkubace monogamních samic a primárních samic (zahnízdivších v polygamním svazku jako první v pořadí) byl synchronizován, sekundární samice (druhé v pořadí) byly se snůškou průkazně opožděny za primárními samicemi v průměru o 4 dny. Práce upozorňuje na riziko podhodnocení početnosti koloniálně hnízdících čejek v důsledku polygamie, zejména pokud odhady vycházejí pouze z mapování teritoriálních samců.

Adresa: Fakulta lesnická a environmentální ČZU, katedra ekologie a životního prostředí, Kamýcká 129, CZ-165 21 Praha 6; e-mail: salekfle.czu.cz


Cepák J., Musil P. & Pykal J. 2005: Hnízdní populace potápky černokrké (Podiceps nigricollis) v jižních Čechách v letech 1997–2004 a možné příčiny úbytku početnosti. Sylvia 41: 83–93.

V letech 1997–2004 byla sledována početnost potápky černokrké (Podiceps nigricollis) v jižních Čechách. Pravidelné hnízdění bylo zaznamenáno pouze ve třech hlavních hnízdních oblastech jižních Čech (Třeboňsko, Českobudějovicko, Písecko), kde bylo ve sledovaném období zjištěno 156 (rok 2004) – 365 (rok 2000) jedinců, resp. 66–148 hnízdících párů. V tomto období již nedocházelo k poklesu početnosti hnízdících párů jako v letech 1981–1994, ale pouze k meziročním fluktuacím. Největší hnízdní kolonie v rámci jižních Čech a patrně i v rámci České republiky byla zjištěna v NPR Řežabinec na Písecku. Všechny hnízdní kolonie se nacházely na rybnících s koloniemi racků chechtavých (Larus ridibundus), především v porostech zblochanu (Glyceria maxima) a orobince (Typha sp.). Na třeboňských rybnících byla zjištěna negativní závislost mezi hmotností rybí obsádky a početností potápky černokrké. Hlavními příčinami dřívějšího úbytku a stávající nízké početnosti jsou zřejmě nízká potravní nabídka, způsobená vysokými rybími obsádkami, zánik kolonií racků chechtavých a zánik či změna hnízdních biotopů.

Adresa: Kroužkovací stanice Národního muzea, Hornoměcholupská 34, CZ-102 00 Praha 10-Hostivař; e-mail: birdringczpvol.cz; Přírodovědecká fakulta UK, katedra zoologie, Viničná 7, CZ-128 44 Praha 2; AOPK ČR, nám. Přemysla Otakara II. 34, CZ-370 01 České Budějovice


Trnka A. 2005: Lokálne pohyby a denné teritóriá trsťových druhov spevavcov v pohniezdnom období. Sylvia 41: 94–102.

V pohniezdnom období 2001–2003 boli na dvoch lokalitách juhozápadného Slovenska metódou odchytu vtákov do sietí študované lokálne pohyby a denné teritóriá siedmich druhov spevavcov. Zistené boli nápadné pohyby vtákov po obvode rybníkov, ktoré sa výrazne prejavili najmä u druhov Locustella luscinioides, Acrocephalus schoenobaenus a Emberiza schoeniclus. Tento fenomén sa v prirodzených močiaroch s neprerušovaným homogénnym porastom a absenciou otvorenej vodnej hladiny nepotvrdil. Ako najvýznamnejší faktor sa preto javí charakter a priestorové obmedzenie pobrežných porastov ostro ohraničených otvorenou vodnou hladinou a hrádzovým systémom rybníkov a potravná stratégia vyššie uvedených druhov. Kontrolné odchyty vtákov poukazujú na existenciu denných teritórií u druhov Acrocephalus schoenobaenus a A. scirpaceus ako aj Panurus biarmicus a Acrocephalus melanopogon, vysvetlenie čoho treba hľadať opäť v ich potravnej ekológii, ale i ďalších faktoroch, ktoré sú predmetom diskusie.

Adresa: Pedagogická fakulta TU, katedra biológie, Priemyselná 4, SK-918 43 Trnava; e-mail: atrnkatruni.sk


Schröpfer L. 2005: Velkoplošná hustota slavíka obecného (Luscinia megarhynchos), cvrčilky zelené (Locustella naevia) a cvrčilky říční (L. fluviatilis) v jihozápadních Čechách v letech 2002-2004. Sylvia 41: 103–111.

V letech 2002 až 2004 byla zkoumána velkoplošná hustota slavíka obecného (Luscinia megarhynchos), cvrčilky zelené (Locustella naevia) a cvrčilky říční (Locustella fluviatilis) v jihozápadních Čechách. Hustota byla sledována na studijní ploše o rozloze 67 km2 v okolí měst Holýšov a Staňkov na Domažlicku. Průzkum byl prováděn zejména v podvečerních, nočních a časných ranních hodinách. Byla použita zjednodušená mapovací metoda, při které byli teritoriální samci kontrolováni s odstupem jednoho týdne. Celkem bylo v letech sledování stráveno v terénu cca 70 h. U sledovaných druhů byly zjištěny tyto hustoty: slavík obecný 0,24-0,31 páru/km2, cvrčilka zelená 0,5–0,54 p./km2, cvrčilka říční 0,18-0,22 p./km2. Práce upozorňuje na možnost zjišťování velkoplošných hustot, podle kterých by se daly lépe stanovovat odhady velikosti hnízdních populací dalších druhů ptáků, zejména pěvců.

Adresa: Husova 302, CZ-345 62 Holýšov; e-mail: schropferoaplzen.cz


Heneberg P. 2005: Jediné původní hnízdiště břehule říční (Riparia riparia) ve středních Čechách – vliv záplav a predace. Sylvia 41: 112–118.

V letech 1999–2004 byl kontrolován průběh hnízdění břehule říční (Riparia riparia) na řece Litavce mezi obcemi Trhové Dušníky a Bratkovice (kvadrát 6250). V březích řeky se nachází větší počet kolonií čítajících dohromady až 250 nor. Stržení stěn s norami během hnízdní sezóny 2002 mělo za následek opuštění lokality v následujícím roce. Dva roky od této disturbance došlo k částečnému (60–70%) návratu hnízdících ptáků. Na lokalitě byla zjištěna zvýšená predace nor vyhrabáváním shora až do hloubky 40 cm (průměrně 29 ± 9,1 cm). Proto byla provedena granulometrická analýza materiálu hnízdních stěn. Materiál stěn je výrazně jemnější v porovnání se vzorky z jiných lokalit v ČR, nicméně neobsahuje téměř žádné jílovité částice, což způsobuje jeho malou soudržnost. K predaci nor vyhrabáváním docházelo na místech se signifikantně zvýšeným podílem půdy o zrnitosti <0,9 mm.

Adresa: Pod Zámkem 464/12, CZ-373 71 Rudolfov; e-mail: petrhenbiomed.cas.cz


Čech P. & Vilimovský V. 2005: Příspěvek k poznání vývoje mláďat a hnízdní biologie čápa černého (Ciconia nigra). Sylvia 41: 119–128.

Pomocí videokamery s dálkovým ovládáním byl sledován průběh hnízdění čápa černého (Ciconia nigra) na Podblanicku, v předhůří Českomoravské vysočiny. Pozorování hnízda spojené se záznamem dominantních projevů hnízdní biologie bylo realizováno v období 6. 5.–29. 7. 2003. Podařilo se zachytit rodičovskou péči o malá a odrostlá mláďata, způsob předávání a velikost potravy, frekvenci krmení v závislosti na stáří mláďat a průběhu klimatických podmínek. Zdokumentován byl také postupný tělesný vývoj mláďat až do doby, kdy trvale opustila hnízdo. Za hlavní přínos našeho monitoringu považujeme zaznamenání vztahu dospělých ptáků k nejmladšímu mláděti, kdy došlo k cílené redukci počtu mláďat v hnízdě. Mládě bylo po nakrmení od stáří 10 dní opakovaně vynášeno na okraj hnízda a dospělý pták mu bránil v návratu mezi sourozence. Během dalšího pozorování bylo zachyceno vynesení mláděte na okraj hnízda před nakrmením sourozenců. To bylo již natolik zesláblé, že se nesnažilo vrátit zpět. Při další kontrole bylo mládě nalezeno mrtvé, 8 m od stromu s hnízdem.

Adresa: Podblanické ekocentrum ČSOP Vlašim, Pláteníkova 264, CZ-258 01 Vlašim; e-mail: pavelcechtiscali.cz; AOPK ČR, Kališnická 4-6, CZ-130 23 Praha 3; e-mail: vilimovsky.vaclavatlas.cz


Mandák M. & Hudeček J. J. 2005: První pozorování vlaštovky skalní (Hirundo daurica) na území České republiky? Sylvia 41: 129–135.

V první části příspěvku je popsáno pozorování vlaštovky skalní (Hirundo daurica) ze dne 6. 4. 2003, které učinil první autor článku na Heřmanickém rybníku v Ostravě-Heřmanicích (49°52’N 18°19’E). Pozorování bylo akceptováno Faunistickou komisí ČSO (FK 13/2003). Podle naší odborné literatury by se mělo jednat o první pozorování tohoto druhu na území České republiky, ovšem v části druhé předkládáme obnovenou zprávu (z období 1897–1908) J. Práška o pozorování druhu z Lysé hory (49°33’N 18°27’E).

Adresa: Hrušovská 2, CZ-702 00 Ostrava; e-mail: m.mandaktiscali.cz; Hraniční 151 a 230, CZ-742 83 Klimkovice


Mlíkovský J. 2005: O údajném hnízdění kormorána velkého (Phalacrocorax carbo) v Čechách v 17. století. Sylvia 41: 137–139.

Balbín (1670) zaznamenal opakovaný výskyt kormoránů velkých na Labi poblíž Litoměřic v severozápadních Čechách. Jirsík (1956) jeho zprávu mylně interpretoval jako doklad hnízdění, což bylo akceptováno autory následných přehledů regionální avifauny. Kontrola původní publikace vedla k opravě této informace. V 17. století bylo hnízdění kormoránů velkých ve střední Evropě zaznamenáno jen velmi zřídka. Z území dnešního České republiky doložené není.

Adresa: Department of Zoology, National Museum, Václavské nám. 68, CZ-115 79 Praha 1; e-mail: jiri.mlikovskynm.cz

11.08.2008
Počet názorů: 0 Přidat názor

Reakce čtenářů



    © Česká společnost ornitologická 2002-2017
    Články vyjadřují názory autorů a jsou majetkem redakce. ISSN 1803-6791