Zde se nacházíte: Home > Pomoc ptákům > Ptačí budky

Článek: Vyvěšování, kontrola a údržba budek

Budky vyvěšujeme na vhodná místa a dbáme při tom také na bezpečnost hnízdících ptáků. Nyní si proto přiblížíme kdy a kam je nejvhodnější budku vyvěsit. Po skončení každé hnízdní sezóny je potřeba všechny budky obejít, vyčistit a zkontrolovat jejich technický stav, popřípadě odstranit závady.


Základní pravidla pro vyvěšování budek

Termín vyvěšování: Nejvhodnějším obdobím pro vyvěšování budek je jednoznačně podzim. Budky stihnou do jara takzvaně „opršet“ a alespoň částečně splynout s okolím. Navíc druhy u nás zimující (např. sýkory či šoupálci) si vyhlížejí svou hnízdní dutinu už od podzimu a budky vyvěšené na jaře mohou ignorovat. Vyvěšování v období předjaří a časného jara je vhodné zejména pro druhy, které se vracejí ze zimovišť. Pozdějším vyvěšením těmto druhům zajistíme, že na ně nějaká volná dutina zbude. Budky pro některé druhy se dokonce vyvěšují až v době, kdy se tento druh na lokalitě už ozývá (např. krutihlavi).

Vhodný biotop: Budky má smysl vyvěšovat pouze v biotopech, kde chybí dostatek vhodných přirozených dutin, tj. v místech, kde jsou v převaze mladé a zdravé stromy. Takovými biotopy jsou např. kulturní hospodářské lesy, zahrady, parky, intenzivně obhospodařované sady, mladá stromořadí. Tam, kde je nabídka přirozených dutin dostačující, sice vyvěšením budek ptákům neuškodíme, ale ani moc nepomůžeme.

V lesích vyvěšujeme budky nejčastěji v liniích podél průseků, světlin či méně frekventovaných cest. Má to dvě výhody. Jednak budky lépe najdeme při jejich pozdějších kontrolách, jednak ptáci budky na takových místech osídlují raději než budky umístěné v hustém zapojeném porostu. Na okraji světlin a pasek je i pro ptáky o něco příhodnější mikroklima – menší vlhkost, lepší provětrávání, více světla a tepla.

Hustota budek: Hustota vyvěšování budek se musí řídit především úživností biotopu. Např. v zahradách a sadech či smíšených lesích může být trochu vyšší než ve stejnověkých nesmíšených kulturních lesích. Pokud je hustota budek vyšší než kapacita prostředí, ptáci některé budky neobsadí. Zcela zbytečné je vyvěšování několika budek stejného typu na jeden strom, takové budky mohou obsadit pouze polokoloniálně hnízdící druhy, jako např. špaček obecný, vrabec polní nebo vrabec domácí. Budky je tedy potřeba vyvěsit alespoň 15–20 m od sebe, nebo ještě raději na opačných koncích zahrady. Hustá nabídka budek má smysl pouze v případě, že se pokoušíme některý cílový druh do budky přilákat, ať už za účelem zvýšení jeho početnosti či za účelem výzkumu.

Výška vyvěšení budky: Každý ptačí druh sice více či méně preferuje určitou výšku dutiny nad zemí, v praxi však ale osídlí i budky umístěné v jiných výškách. Nejčastěji používanou výškou pro drobné pěvce jsou cca 2–3 m (1–5 m). V místech, kde je velký pohyb lidí a hrozí vyrušování ptáků, dáváme budky spíše výš. Naopak budky, které chceme častěji kontrolovat, umísťujeme raději do výšky cca 2 m. Budky pro větší druhy ptáků (dravce, sovy, holuby, kavky) umísťujeme do výšky min. 6–8 m. Druhy jako např. úhelníček či dudek zase preferují dutiny nízko při zemi.

Orientace vletového otvoru: Není příliš důležitá, je ji však potřeba volit tak, aby otvor nebyl orientován ve směru převládajících srážek. V našich podmínkách je tedy asi nejvýhodnější směr jižní nebo východní (popř. jihovýchodní). Zejména v hustějších porostech je důležitější než světové strany orientace ke světlinám, průsekům apod.

Bezpečnost ptáků: Při umísťování v terénu nesmíme zapomínat na bezpečnost hnízdících ptáků, jejich snůšek a mláďat. Budky nikdy nevyvěšujeme na místa, kde dochází k aplikaci pesticidů, nebo jiných jedů, které mohou proniknout do potravních řetězců a ptáky ohrozit. Budky se také pokusíme zamaskovat, či vyvěsit na nenápadné místo, pokud možno stranou frekventovaných cest. V místech s vyšším výskytem predátorů, např. na okrajích měst, musíme budku řádně zabezpečit před jejich útokem.

Evidence budek: Vyvěšujeme-li větší počet budek, měli bychom si vést jejich pečlivou evidenci pro účely kontrol, čištění a údržby. Zavěšené budky si zakreslíme do mapky, popř. uděláme alespoň náčrt či schéma rozmístění budek. Pro lepší evidenci se doporučuje budky číslovat (světlou barvou na spodek nebo bok budky).


Kontroly budek

Kontrola budek v průběhu hnízdění je vždy spojena s rušením hnízdících ptáků. Pokud se pro takovou kontrolu rozhodneme, je naší povinností dbát nejvyšší opatrnosti a ptáky rušit co nejméně. Může se totiž stát, že nešetrně vyplašený pták snůšku opustí, popř. že v chladném počasí dojde k zastydnutí vajec. Čím je doba od začátku hnízdění delší, tím je pravděpodobnost opuštění hnízda menší, tj. ptáci spíše opustí snesená vejce než mláďata. Při kontrolách se pokusíme využít interval, kdy staří ptáci na hnízdech nejsou. Při kontrole hnízd chráněných druhů dbáme, abychom se rušením ptáků nedostali do rozporu se zákonem.

U běžných budek vesměs stačí, když zjistíme, který druh ptáka do budky zaletuje, maximálně 1x budku v druhé polovině hnízdění zkontrolujeme, abychom zjistili počet mláďat. Pokud po otevření budky sedí pták dále na vejcích, nikdy ho neplašíme.

Pokud chceme podrobněji sledovat hnízdní biologii ptáků, nezbývá nám než hnízdní budky kontrolovat častěji. Interval kontrol zcela závisí na zaměření výzkumu, zpravidla však plně postačuje interval 10 dnů. Při kontrolách zaznamenáváme kromě počtu vajec či mláďat i datum kontroly.


Čištění a údržba budek

Po skončení každé hnízdní sezóny je potřeba všechny budky obejít, vyčistit a zkontrolovat jejich technický stav, popřípadě odstranit závady. Nejlepším obdobím je asi konec léta a začátek podzimu, tedy od konce srpna do konce října. Tím budky dobře připravíme i na nocování ptáků v zimním období.

Čištění spočívající zejména v odstranění starého hnízda, někdy i hnízda vos nebo sršňů, je nutno provádět každoročně, jinak se starý hnízdní materiál v budce nahromadí a po několika letech zcela znemožní další hnízdění. Navíc se starým hnízdem odstraníme i jeho nežádoucí obyvatele – hnízdní parazity. Ty ptákům hnízdění velmi znepříjemňují, oslabují mláďata a zpomalují jejich růst.

Spolu s čištěním hnízdní budky zkontrolujeme její technický stav. Často se stává, že je upadlá střecha či odstává některá část budky. Drobné závady na místě opravíme. Pokud je závada vážnějšího rázu např. prasklá střecha nebo stěna, budku sundáme a odneseme na opravu domů. U budek s rozšířeným vletovým otvorem od strakapouda buďto přední střenu celou vyměníme, nebo alespoň rozšířený vletový otvor překryjeme kouskem silnějšího PVC, do kterého je vystřižený otvor původních rozměrů.

Řádným čištěním a údržbou budek podstatně prodloužíme jejich životnost. Pokud však zjistíme, že budka je vážně poškozena nebo sešlá věkem a hrozí např. její zřícení, raději ji odstraníme, aby se pro ptáky a jejich mláďata nestala nebezpečnou pastí.

Petr Zasadil

Literatura:
ZASADIL P. [ed.], 2001: Ptačí budky a další způsoby zvyšování hnízdních možností ptáků. Metodická příručka č. 20. ČSOP Praha.

28.03.2007
Počet názorů: 0 Přidat názor

Reakce čtenářů