Zde se nacházíte: Home > Věda a výzkum
Podkategorie:

Článek: Jak vybrat dalekohled?

Dalekohled, ta kouzelná věc, se kterou vidíme všechno větší a bližší, je základním „výrobním prostředkem“ ornitologa. Pro mnoho lidí se stal dalekohled téměř nedílnou součástí těla, dobrý dalekohled slouží i desítky let. O to větší pozornost je potřeba věnovat jeho výběru.

Článek o výběru dalekohledů Meopta



K dalekohledu lze pořídit i klokaní pružný popruh. Oproti tradičnímu nošení okolo krku popruhy neřežou a dalekohled neplandá, přestože při zvedání k očím je zcela volný.Foto: T. Bělka


V tomto článku se pokusíme shrnout základní poznatky, které je třeba při výběru dalekohledu brát v úvahu.
Na trhu jsou tři základní typy dalekohledů, každý z nich má jiné použití. V tomto čísle se věnujeme hlavně výběru binokulárního dalekohledu neboli triedru, krátce s zmíníme i o kompaktech. Stativovým dalekohledům bude věnován článek v některém z příštích čísel.


Kompakty
Kompaktní dalekohledy jsou malé a lehké, hodí se pro každodenní nošení v kapce „pro jistotu“, kvalitnější i na delší cesty, když s sebou nechceme brát velký těžký triedr. Kompakty mívají zvětšení 8x až 10x, průměr objektivu 21 – 32 mm. Vhodné je použít menší zvětšení, protože kompakty mají malé zorné pole. Nejdůležitější je vyvarovat se při výběru typům se dvěma podélnými klouby. Tyto dalekohledy jsou sice skladnější, než typy s jedním centrálním kloubem, těžko se ale nastavují do přesně symetrické polohy, takže většinou vidíme obraz dvojitě. Není potřeba kupovat nejdražší skleněný model, od kompaktu většinou neočekáváme úplně špičkový výkon. Kolem 3 tisíc lze pořídit velmi slušnou kvalitu (např. Nikon 10x25 CF DX II), dostačující kompakt se dá ale pořídit i mnohem levněji.

Triedry
Binokulární dalekohledy (triedry) jsou oním základním vybavením, bez něhož se neobejde žádný ornitolog. Jeho výběru je potřeba věnovat nejvyšší pozornost a rozhodně na něm nešetřit. Pár korun (či spíše tisícovek) navíc se mnohonásobně vrátí v podobě brilantního obrazu za všech možných povětrnostních podmínek, v podobě širokého zorného pole i v podobě zvýšené odolnosti proti poškození. Mnoho lidí si stále myslí, že dvacet let starý ruský binokulár nebo Zeiss je pro českého ornitologa dostačující. Podíváme-li se skrz některý novější výrobek firem Swarovski, Leica, Zeiss nebo i naší Meopty, rozdíl poznáme okamžitě. Doslova a do písmene platí, že čím kvalitnější dalekohled, tím více toho uvidíme. A čím více detailů uvidíme, tím lépe jsme schopni ptáka určit.
Základní rozdíl mezi těmi nejlevnějšími a kvalitnějšími dalekohledy je v materiálu použitém na výrobu čoček. Jedinou výhodou levných dalekohledů s plastovými čočkami je jejich nízká váha. Hodí se proto pouze jako úplně první dalekohled pro malé děti, každý vážnější zájemce musí sáhnout po kvalitnějším výrobku s čočkami skleněnými. Teprve pak si může jako záložní, méně vážný dalekohled koupit nějakého „plasťáka“, nejspíše kompakt.

“Doporučujeme v žádném případě do dalekohledu neodborně nezasahovat a veškeré čištění a opravy mimo běžnou údržbu svěřit odborníkům. Neodborným zásahem lze přesný optický přístroj velmi snadno nenávratně zničit.“

Konstrukce
Kromě optických vlastností velmi záleží i na řadě dalších konstrukčních prvků. Je-li dalekohled naplněný inertním plynem, nebude se do něj prášit a nebude se uvnitř mlžit při prudkých změnách teploty. Vodotěsné tělo oceníme, až nám v rákosí uklouzne noha a neplánovaně se vykoupeme. Vnitřní ostření (tj. žádné pohyblivé části kromě ostřicích koleček) usnadňuje údržbu a zvyšuje trvanlivost. Kvalitní povrchová úprava neklouže ani v rukavicích a chrání dalekohled před poškozením, až nám omylem vypadne z ruky (tvrdí-li někdo, že s dalekohledem nikdy neťukl, buďto jej má doma ve skříni, anebo lže).
Ohledně tvaru dalekohledu nelze dát jednoznačné doporučení. Dalekohled musí především perfektně padnout do ruky a musí se dát pohodlně (jedním prstem) ostřit i pokud máme lokty přitisknuté ke hrudi (tak zvyšujeme stabilitu při pozorování).
Většina firem vyrábí dnes dalekohledy s gumovými ohrnovacími nebo plastovými vysouvacími očnicemi, které musí perfektně přisedat k oku. Díváme-li se bez brýlí, jsou očnice vysunuté, aby byly výstupní čočky v patřičné vzdálenosti od oka. S brýlemi naopak očnice zasuneme nebo ohrneme a čočky dalekohledu přikládáme k brýlím. Pokud nosíme brýle, je třeba tuto manipulaci při nákupu také vyzkoušet a přesvědčit se, že dalekohled nám a našim brýlím skutečně vyhovuje.
Také vzdálenost okulárů musí jít nastavit tak, abychom při pozorování oběma očima viděli celistvý kruhový obraz bez černých polí a překryvů na bocích.
Všechny dnešní triedry se vyrábí s centrálním ostřením, tj. jedním kolečkem zaostřujeme oba okuláry současně. Aby toto ostření fungovalo, je třeba napřed nastavit vyrovnání rozdílů mezi levým a pravým okem. K tomu slouží buď otočný jeden z okulárů (většinou pravý) nebo kolečko dioptrické korekce u dražších typů. Otočný okulár je o něco méně pohodlný, neboť se častěji samovolně pohne a dalekohled pak nejde pořádně zaostřit zrovna ve chvíli, kdy je to nejméně potřeba.

Optika
Potřebujeme-li v terénu lupu, stačí dalekohled otočit a dívat se z opačné strany.Foto: Z. Vermouzek

I přes všechno výše uvedené je základním parametrem určujícím kvalitu dalekohledu jeho optika. K označení se používá kombinace dvou čísel, např. 8x42, 10x50. První číslo udává zvětšení, uvedené příklady tedy zvětšují osmkrát a desetkrát. Pro ornitologické použití se hodí zvětšení 7x až 10x, není ale pravdou, že čím větší zvětšení, tím je s dalekohledem lépe vidět. Zvětšení 7x a 8x mají několik výhod, které ovlivňují subjektivní pocit z pozorování. Jde hlavně o větší „světelnost“ (viz dále) a nižší hmotnost, která je velmi důležitá zvláště při dlouhém pozorování bez možnosti opory. Dalekohledy se zvětšením nad 10x mají již příliš malé zorné pole a hůře je udržíme v klidu. Přesto někteří ornitologové používají pro pozorování z ruky triedry zvětšující 16x i 20x. Pro pozorování vyžadující takováto zvětšení je ale mnohem vhodnější použití stativového dalekohledu.
V současné době existuje široká nabídka dalekohledů s proměnným zvětšením (se zoomem). Jejich použití nelze doporučit, protože kvůli konstrukčním omezením mají vždy výrazně menší zorné pole a horší kvalitu obrazu než dalekohledy se zvětšením pevným. Renomované světové značky také tyto dalekohledy téměř nevyrábějí.
Druhé číslo v označení dalekohledu udává průměr objektivu (vnější čočky). Zjednodušeně se dá říci, že čím je průměr objektivu větší, tím více dalekohled pojme světla a tím lépe bychom s ním měli vidět. Větší čočky ale znamenají také větší hmotnost, tedy i namáhavější pozorování (dalekohled hůře udržíme v klidu), takže je potřeba vybrat nejvhodnější kompromis.
K exaktnímu stanovení „světelnosti“ dalekohledu se používá průměr výstupní pupily. Vypočteme jej jednoduše jako podíl dvou čísel v označení dalekohledu, např. 8x42 má průměr výstupní pupily 5,25 mm a 8x56 má 7 mm. Maximální průměr oční čočky mladého člověka je kolem 7 mm, padesátiletého jen kolem 5 mm. Využít plně světlo z dalekohledu můžeme jen tehdy, když svou oční čočku dokážeme roztáhnout tak, aby odpovídala průměru výstupní pupily dalekohledu. Mladý pozorovatel by tedy měl vidět rozdíl v jasu obou dalekohledů, starší pozorovatel již tento rozdíl nepozná a bude-li používat dalekohled 8x56, jen s sebou zbytečně nosí nějaké to kilo zátěže navíc.

“Čočky je nejlepší čistit speciální měkkou utěrkou. Je-li na čočce něco nalepeného, můžeme nečistotu opatrně setřít nasliněným prstem. V žádném případě nesmíme zašpiněné čočky silně dřít, poškodili bychom optické vrstvy.“

Co zvolit?
Výsledný optický výkon ale ovlivňuje celá řada dalších faktorů, hlavně různé speciální vrstvy na povrchu čoček a celková preciznost provedení. Přestože všechny firmy tvrdí o svých výrobcích jen to nej, skutečné rozdíly jsou veliké. Jednoduchým vodítkem ale může být cena – téměř bez výjimky platí, že dražší výrobek od renomované firmy bude kvalitnější, než výrobek levnější. Za vedoucí trojici v kvalitě jsou obecně považovány firmy (v abecením pořadí) Leica, Swarovski a Zeiss, jejichž triedry jsou špičkové, navíc většinou s třicetiletou zárukou, ovšem za cenu několika desítek tisíc. Velmi vhodným kompromisem je nová řada přerovské Meopty, která se za cenu kolem 20 tisíc blíží tomu nejlepšímu na světových trzích. (Pokud se někomu zdá cena 20 tis. korun za dalekohled příliš mnoho, ať se zamyslí nad tím, že za kvalitní fotografický objektiv s podobným zvětšením se platí i násobně víc a nikoho to nepřekvapuje.)
V cenové kategorii kolem 10 tisíc a níže je již nabídka velmi široká, kvalitu provedení je ale nutno při nákupu pečlivě prověřit. V každém případě platí, že slušný prodejce by měl zákazníkovi umožnit vyzkoušení dalekohledu za denního světla před obchodem.
Při výběru dalekohledu je velmi vhodné nespěchat, napřed se rozhodnout, jakou sumu můžeme do nákupu vložit, a pak důkladně prozkoumat trh v dané cenové kategorii. Vhodné je nákup konzultovat i s kolegy a známými, diskuse o dalekohledech jsou oblíbenou součástí ornitologických sešlostí. V každém případě je nejlepší, můžete-li si zvolený model od někoho půjčit a vyzkoušet přímo v terénu. K tomu jsou ideální příležitostí exkurze a jiné akce pořádané ČSO.
Ať vám vybraný dalekohled slouží ke spokojenosti co nejdéle!

Zdeněk Vermouzek a Tomáš Bělka


Pozor! Jasně zbarvené povrchové vrstvy mohou ptáky plašit!Foto: Z. Vermouzek

11.04.2007
Počet názorů: 0 Přidat názor

Reakce čtenářů



    © Česká společnost ornitologická 2002-2017
    Články vyjadřují názory autorů a jsou majetkem redakce. ISSN 1803-6791