Zde se nacházíte: Home > Věda a výzkum
Podkategorie:

Článek: Sylvia 52/2016






Paclík M.: Editorial PDF 25 kB 1
Jaška P., Linhart P. & Fuchs R.: Individuální rozpoznávání podle zpěvu v teritoriálních interakcích pěvců abstrakt PDF 220 kB2–16
Nyklová-Ondrová M., Pojer F., Lacina D., Vermouzek Z., Kaminiecká B., Čejka J., Chvapil S., Macháček P., Makoň K., Molitor P., Prášek V., Vlašín M., Vlček J., Vrána J., Toman A. & Zaňát J.: Výsledky 7. mezinárodního sčítání čápa bílého (Ciconia ciconia) v České republice v roce 2014 – dlouhodobý vývoj početnosti, umístění hnízd a reprodukční úspěšnosti abstrakt PDF 297 kB17–33
Šálek M., Beran V., Hanzlíková M., Kipson M., Molitor P., Praus L., Procházka V., Šimeček K., Vít P. & Zeman V.: Strnad zahradní (Emberiza hortulana) v České republice: změny početnosti a současné rozšíření v jádrových oblastech abstrakt PDF 1,3 MB34–52
Grim T.: Jsou dutinoví hnízdiči skutečně nevhodnými hostiteli kukačky obecné (Cuculus canorus)? Experiment na sýkoře modřince (Cyanistes caeruleus) a lejskovi bělokrkém (Ficedula albicollis) abstrakt PDF 2,6 MB53–66
Vavřík M. & FK ČSO: Zpráva Faunistické komise ČSO za rok 2015 PDF 1,6 MB67–86
Chvapil S.: In memoriam – Bohumil Rejman PDF 99 kB87–91
Z literatury PDF 111 kB92–101

Abstrakty

Jaška P., Linhart P. & Fuchs R.: Individuální rozpoznávání podle zpěvu v teritoriálních interakcích pěvců. Sylvia 52: 2–16.

Schopnost rozpoznávat ostatní jedince podle zpěvu je pro život ptáků velmi důležitá. Během teritoriálních interakcí například umožňuje relativně poklidné soužití sousedících samců nebo včasnou identifikaci cizinců usilujících o teritorium. V příspěvku nastiňujeme základní problematiku výzkumu individuálního rozpoznávání, identifikujeme faktory, které rozpoznávání limitují, a shrnujeme dosavadní poznatky o způsobu kódování identity v hlasech pěvců. Schopnost individuálně rozpoznávat je přítomna u většiny dosud studovaných pěvců. Velikost hlasového repertoáru nebo sdílení zpěvů významně neovlivňuje schopnost rozpoznávat, jak se dříve předpokládalo. Základním problémem ovšem nadále zůstává obtížnost prokázání absence nebo omezení schopnosti rozpoznávat u testovaných druhů. Individuální identita může být kódována dvěma základními způsoby, a to buď formou individuálního akustického podpisu (např. přítomnost specifických elementů ve zpěvu), nebo individuální kvalitou hlasu (danou strukturou hlasového orgánu). Existence individuálního akustického podpisu byla navržena u řady druhů, a to na úrovni celých zpěvů nebo jeho podjednotek (frází, slabik), případně i na úrovni celých repertoárů. Výzkum individuální kvality hlasu není tak rozšířený, ačkoliv by tento mechanismus mohl mít řadu výhod například pro druhy s komplexním zpěvem, u kterých lze předpokládat zvýšenou náročnost na zapamatování struktur zpěvu klíčových pro rozpoznávání. V článku uvádíme několik metodických doporučení pro výzkum individuálního rozpoznávání.

Adresa: ralluscentrum.cz


Nyklová-Ondrová M., Pojer F., Lacina D., Vermouzek Z., Kaminiecká B., Čejka J., Chvapil S., Macháček P., Makoň K., Molitor P., Prášek V., Vlašín M., Vlček J., Vrána J., Toman A. & Zaňát J.: Výsledky 7. mezinárodního sčítání čápa bílého (Ciconia ciconia) v České republice v roce 2014 – dlouhodobý vývoj početnosti, umístění hnízd a reprodukční úspěšnosti. Sylvia 52: 17–33.

Čáp bílý (Ciconia ciconia) je v mezinárodním měřítku monitorován od roku 1934. Sedmé mezinárodní sčítání čápa bílého v roce 2014 proběhlo v ČR poprvé jako projekt občanské vědy za účasti široké veřejnosti s pomocí webové databáze www.cap.birdlife.cz. V této práci srovnáváme výsledky aktuálního sčítání s historickými daty (1984–2004). V roce 2014 bylo evidováno 792 obsazených hnízd (1,00 hnízd na 100 km2). Při předchozím sčítání v roce 2004 bylo evidováno 814 obsazených hnízd (1,03 hnízd na 100 km2) a do té doby (1984−2004) počet obsazených hnízd dlouhodobě rostl. Dominantním (49 % případů) podkladem hnízda v roce 2014 byl vysoký komín. Oproti minulosti ubylo hnízd na stromech a přibylo hnízd na elektrických sloupech. Celkem 626 párů (79,0 %) hnízdilo v roce 2014 úspěšně a vyvedlo 1 580 mláďat, což je průměrně 2,52 mláďat na úspěšné hnízdo. V roce 2004 činila hnízdní úspěšnost 83,8 % a bylo vyvedeno 1 741 mláďat, což je průměrně 2,55 mláďat na úspěšné hnízdo. Během let 1984–2004 bylo stabilně vyváděno v průměru 2,65 mláďat na úspěšné hnízdo. V práci popisujeme také rozdíly v početnosti a reprodukční úspěšnosti čápa bílého mezi kraji a okresy ČR.

Adresa: ondrova.marketaseznam.cz


Šálek M., Beran V., Hanzlíková M., Kipson M., Molitor P., Praus L., Procházka V., Šimeček K., Vít P. & Zeman V.: Strnad zahradní (Emberiza hortulana) v České republice: změny početnosti a současné rozšíření v jádrových oblastech. Sylvia 52: 34–52.

Strnad zahradní (Emberiza hortulana), jeden z nejrychleji ubývajících druhů ptáků západní a střední Evropy, prodělal za posledních 150 let prudké populační výkyvy i v České republice. Cílem tohoto článku je zhodnocení populačního vývoje strnada zahradního v jádrových oblastech jeho výskytu v České republice a jeho rozšíření a početnosti v roce 2015. Celkově jsme v roce 2015 zkontrolovali devět oblastí o rozloze 925 km2 a zjistili jsme 75–79 zpívajících samců v šesti zkoumaných oblastech napříč územím České republiky. Nejsilnější populace se v současné době nacházejí na území povrchových hnědouhelných dolů na severu Čech (34–39 zpívajících samců) a v zemědělské krajině západního Slezska (36 zpívajících samců). Z řady tradičních oblastí výskytu strnad zahradní pravděpodobně vymizel (Javornicko, Hovoransko-Čejkovicko, České středohoří), v dalších regionech se nachází jen malé izolované populace (střední Polabí). Průměrná populační hustota strnada zahradního v obsazených oblastech byla odhadnuta na 0,1 zpívajících samců na km2, nicméně lokálně může dosahovat vyšších hodnot (až sedm zpívajících samců na 0,21 km2). Celková populace strnada zahradního v České republice v roce 2015 byla odhadnuta na 75–100 zpívajících samců, což naznačuje další populační pokles od let 2001–2003.

Adresy: martin.salipost.cz, lutraemail.cz, mart.hanseznam.cz, marinakipsongmail.com, zemvitgmail.com, patrik.molitorseznam.cz, libor.prausgmail.com, aquila.heliacaseznam.cz, karel.simectiscali.cz, achat11centrum.cz


Grim T.: Jsou dutinoví hnízdiči skutečně nevhodnými hostiteli kukačky obecné (Cuculus canorus)? Experiment na sýkoře modřince (Cyanistes caeruleus) a lejskovi bělokrkém (Ficedula albicollis). Sylvia 52: 53–66.

Pěvci hnízdící v dutinách jsou tradičně pokládáni za učebnicový příklad nevhodných hostitelů kukačky obecné (Cuculus canorus). Nedávné studie na sýkoře koňadře (Parus major) však tento tradiční pohled zpochybňují. Proto jsem testoval reakce dvou dalších dutinových hnízdičů (sýkora modřinka, Cyanistes caeruleus, lejsek bělokrký, Ficedula albicollis) na simulovaný hnízdní parazitismus. Oba potenciální hostitelé neodmítali žádný z několika typů cizích vajec a jejich reakce na vycpaninu kukačky u hnízda byly velmi slabé. Nezjistil jsem žádný případ vnitrodruhového či mezidruhového hnízdního parazitismu ani u sýkor, ani u lejsků. Vyřešení otázky, proč někteří dutinoví hnízdiči zjevně prošli koevolucí s kukačkou (sýkora koňadra), zatímco jiní nejspíše ne (sýkora modřinka, lejsek bělokrký), bude vyžadovat další studie jak vnitrodruhové (různé populace téhož druhu), tak mezidruhové (další dosud netestované druhy sýkor a lejsků). Dobrým kandidátem na vysvětlení této proměnlivosti je architektura hnízda, zejména velikost vletového otvoru a vlastní dutiny. Tyto vlivy zatím nebyly testovány ani v umělých budkách a můžou se projevit především v přirozených dutinách, které však zatím z hlediska koevoluce hnízdní parazit–hostitel nebyly zkoumány vůbec.

Adresa: tomas.grimupol.cz


01.12.2016
Počet názorů: 0 Přidat názor

Reakce čtenářů



    © Česká společnost ornitologická 2002-2017
    Články vyjadřují názory autorů a jsou majetkem redakce. ISSN 1803-6791