Zde se nacházíte: Home > Věda a výzkum
Podkategorie:

Článek: Sylvia 47/2011






Turčoková L.: Rozmanitosť vtáčieho spevu abstrakt PDF 1,2 MB 1–16
Král M., Adamík P., Krause F., Krist M., Stříteský J., Bureš S., Ševčík J., Pavelka J., Červenka P., Neoral E. & Košťál J.: Fenologie lejska bělokrkého (Ficedula albicollis) na Moravě abstrakt PDF 1,7 MB17–32
Čech M. & Čech P.: Potrava ledňáčka říčního (Alcedo atthis) v závislosti na typu obývaného prostředí: shrnutí výsledků z České republiky abstrakt PDF 2,5 MB33–47
Suvorov P., Kovář V. & Heneberg P.: Využití nového hnízdního biotopu je asociováno se změnou ve frekvenci a druhovém složení smíšených kolonií břehule říční (Riparia riparia) abstrakt PDF 6,1 MB49–66
Schröpfer L., Vermouzek Z., Šírek J. & Stolarczyk J.: Výskyt a hnízdění husice nilské (Alopochen aegyptiacus) v České republice v letech 1979 až 2009 abstrakt PDF 4,6 MB67–75
Svobodová J., Bejček V., Málková P. & Šťastný K.: Nízké přežívání tetřívků obecných (Tetrao tetrix) v sukcesních stadiích lesních porostů Krušných hor abstrakt PDF 1,2 MB77–89
Praus L. & Weidinger K.: Střevlíci (Carabidae) jako potenciální nebezpečí pro mláďata skřivanů polních (Alauda arvensis) na hnízdech abstrakt PDF 2,7 MB91–94
Kucman P. & Krumpál M.: Životná stratégia roztoča Androlaelaps casalis (Acari, Mesostigmata) v hniezdach vrabca poľného (Passer montanus) abstrakt PDF 1,1 MB95–102
Korňan M.: Štruktúra vtáčieho zoskupenia druhotného jaseňovo-vŕbového lužného lesa pri rieke Morave, Slovensko abstrakt PDF 1,6 MB103–122
Mlíkovský J.: Nálezy slípky modré (Porphyrio porphyrio) v České republice: přehled a zhodnocení abstrakt PDF 1,5 MB123–129
Jasso L.: Podzimní tah lejska černohlavého (Ficedula hypoleuca) v západních Krkonoších v letech 2001–2008 abstrakt PDF 2,8 MB131–140
Medailony českých ornitologů – Ornitologie v ČR do r. 1945 mimo hlavní osobnosti PDF 1,1 MB141–142
Spolkové zprávy 143–144
Z literatury PDF 1,2 MB145–158
Vavřík M.: Zpráva Faunistické komise ČSO za rok 2010 PDF 4,1 MB159–174

Abstrakty

Turčoková L. 2011: Rozmanitosť vtáčieho spevu. Sylvia 47: 1–16.

Každý vtáčí druh má svoj charakterisktický akustický prejav, pomocou ktorého sa jedince jednotlivých druhov navzájom rozpoznávajú, a tak sa zamedzuje ich vzájomnej hybridizácii. Avšak aj v rámci jedného druhu dochádza u jednotlivých populácií, ktoré sú viac či menej izolované časom alebo priestorom, k divergencii spevu na rôznej geografickej úrovni. Jednotlivé parametre spevu sa môžu meniť pod vplyvom rôznych ekologických faktorov. Táto zmena sa následne môže fixovať geneticky. Na formovaní spevu sa môžu podieľať rôzne sociálne interakcie. Zmeny spevu vznikajúce týmto spôsobom sa môžu prenášať procesom učenia a formovať sa jeho načasovaním a následnou disperziou mladých vtákov do okolia. Výsledky doterajších štúdií na mnohých druhoch nedávajú jednoznačný záver. Príčiny variability spevu, vznik dialektov, ich formovanie ako aj pretrvávanie v čase v dnešnej dobe vysvetľuje niekoľko hypotéz, o ktorých diskutujem v tomto článku.

Král M., Adamík P., Krause F., Krist M., Stříteský J., Bureš S., Ševčík J., Pavelka J., Červenka P., Neoral E. & Košťál J. 2011: Fenologie lejska bělokrkého (Ficedula albicollis) na Moravě. Sylvia 47: 17–32.

Lejsek bělokrký (Ficedula albicollis) patří mezi nejčastěji studované ptačí druhy na Moravě. V práci je shrnuto a analyzováno celkem 16354 doposud publikovaných i nepublikovaných dat z jeho migrační, hnízdní a reprodukční fenologie, z období 1953–2009. Přílet prvního samce na hnízdiště byl zjištěn (celkový průměr / rozpětí ročních průměrů) 18. 4. / 6. 4.–24. 4., datum snesení prvního vejce 3. 5. / 24. 4.–15. 5., průměrné datum snesení prvního vejce ve všech snůškách prvního hnízdění 7. 5. / 30. 4.–18. 5. a průměrná velikost snůšky 6,40 vejce / 5,80–6,60 vejce. V mírně teplých klimatických oblastech na Moravě bylo průměrné datum příletu prvního samce na hnízdiště opožděno v průměru o 4,2 dny ve srovnání s teplými klimatickými oblastmi, datum snesení prvního vejce bylo opožděno v průměru o 3,9 dne, průměrné datum snesení prvního vejce bylo opožděno v průměru o 4,8 dne a průměrná velikost snůšky se snížila v průměru o 0,17 vejce. Dlouhodobý trend, od osmdesátých let minulého století, je posun jednotlivých fenologických charakteristik k časnějším hodnotám a k větší snůšce, a to v teplých i mírně teplých klimatických oblastech Moravy. Trendy do osmdesátých let jsou opačné – posun k pozdějším hodnotám fenologie.

Čech M. & Čech P. 2011: Potrava ledňáčka říčního (Alcedo atthis) v závislosti na typu obývaného prostředí: shrnutí výsledků z České republiky. Sylvia 47: 33–47.

Potrava ledňáčka říčního (Alcedo atthis) byla studována na základě rozboru 21 hnízdních sedimentů (tvořen masou vývržků z jednoho hnízdění / hnízdní sezóny) na Slapské přehradě, řece Blanici a na pěti pstruhových potocích v České republice v letech 1999–2009. S využitím diagnostických kostí (maxillare, dentale, intermaxillare, praeoperculare, operculare, ossa pharyngea, glossohyale, palatinum, praevomer) bylo celkem v potravě ledňáčka říčního identifikováno 11 149 ryb 26 druhů a 6 čeledí (Cyprinidae, Percidae, Salmonidae, Cottidae, Balitoridae, Esocidae). Velikost dominantní rybí kořisti, jako je např. hrouzek obecný (Gobio gobio), jelec tloušť (Leuciscus cephalus), okoun říční (Perca fluviatilis) a plotice obecná (Rutilus rutilus), byla rekonstruována pomocí lineárních regresních závislostí mezi velikostí diagnostické kosti a celkovou délkou ryby (LT). Velikost lovených ryb se v extrémních případech pohybovala mezi 1,5 a 12 cm LT (maximální velikost byla druhově závislá a lišila se podle tvaru těla a přítomnosti trnů na skřelových kostech a tvrdých, ostrých paprsků v ploutvích), optimální velikost byla 5 až 8 cm LT.

Suvorov P., Kovář V. & Heneberg P. 2011: Využití nového hnízdního biotopu je asociováno se změnou ve frekvenci a druhovém složení smíšených kolonií břehule říční (Riparia riparia). Sylvia 47: 49–66.

V některých regionech Evropy dochází k nárůstu pozorování hnízdišť břehule říční (Riparia riparia) v uměle vytvořených hnízdních dutinách (např. v nábřežních zdech). Frekvence smíšených kolonií břehule říční s ostatními druhy ptáků byla v umělých hnízdních dutinách signifikantně zvýšena oproti koloniím umístěným v břehulemi vyhrabaných norách. Rovněž druhové složení těchto smíšených kolonií se navzájem významně lišilo. Pro kolonie v umělých hnízdních dutinách byla charakteristická absence dominance vrabce polního (Passer montanus) a naopak přítomnost druhů, které byly zaznamenány výhradně ve smíšených koloniích v umělých hnízdních norách: ledňáčka říčního (Alcedo atthis), jiřičky obecné (Delichon urbicum) a konipasa horského (Motacilla cinerea). Na rozdíl od břehulemi vyhrabaných nor, umělé hnízdní nory byly břehulemi opakovaně obsazeny i v případě, že v předchozí hnízdní sezóně byly využity jiným dutinovým hnízdičem. V práci je popsáno první pozorování početné smíšené kolonie břehule říční a jiřičky obecné.

Schröpfer L., Vermouzek Z., Šírek J. & Stolarczyk J. 2011: Výskyt a hnízdění husice nilské (Alopochen aegyptiacus) v České republice v letech 1979 až 2009. Sylvia 47: 67–75.

Husice nilská (Alopochen aegyptiacus) byla poprvé pozorována v České republice v roce 1979. Od 90. let minulého století jsou husice pozorovány na našem území pravidelněji, od roku 2006 pak dochází k výraznému vzestupu počtu pozorování i pozorovaných ptáků. Předpokládané hnízdění bylo hlášeno v roce 2006 z Ostravy. První dvě prokázaná hnízdění proběhla v jihozápadních Čechách v roce 2008. Jedno z nich proběhlo v budce pro kachny. V roce 2009 pak přibylo hnízdění na severní Moravě (husice hnízdily v hnízdě na zemi) a také na Teplicku, kde byla pozorována 3 mláďata. Celkem byla do roku 2009 včetně prokázána 4 hnízdění tohoto druhu v ČR. Husice nilské se objevují nejčastěji samostatně nebo ve dvojicích, více ptáků bylo pozorováno jen výjimečně. Z hlediska frekvence pozorování jich bylo nejvíce prokázáno v dubnu a květnu, pak až v říjnu. Na hnízdišti v jihozápadních Čechách se ptáci chovali agresivně k ostatním vodním ptákům. Je velmi pravděpodobné, že se zatím malá česká populace bude dále zvětšovat a že budou hnízdními páry obsazovány i další části České republiky.

Svobodová J., Bejček V., Málková P. & Šťastný K. 2011: Nízké přežívání tetřívků obecných (Tetrao tetrix) v sukcesních stadiích lesních porostů Krušných hor. Sylvia 47: 77–89.

Tetřívek obecný (Tetrao tetrix) je ptačím druhem, který v západní a střední Evropě vykázal dramatický úbytek. Protože je však schopen obývat různá prostředí, zajímalo nás, jaké jsou jeho biotopové nároky, velikosti domovských okrsků a přežívání v sukcesních stadiích lesních porostů. Za tímto účelem bylo v Krušných horách odchyceno a telemetricky sledováno 12 samců. Jejich nejvyužívanějšími biotopy byly řídké lesní porosty raných sukcesních stádií s vegetací brusnicovitých. Roční přežívání tetřívků však bylo nižší než v ostatních evropských zemích a za úhyny monitorovaných jedinců byli zodpovědni především savčí predátoři. Domníváme se, že hlavní příčinou nízkého přežívání tetřívků v Krušných horách je sukcese mladých porostů, protože bohatá bylinná vegetace spolu s větvemi mladých stromků sahajícími až k zemi, které poskytují vhodné potravní a úkrytové podmínky pro tetřívky, s postupující sukcesí mizí. Ochrana a tvorba vhodných biotopů s pomalou ekologickou sukcesí jako jsou vřesoviště či rašeliniště by tak měly být v oblastech s intenzivním lesním hospodařením zásadním bodem záchranného programu tohoto druhu.

Praus L. & Weidinger K. 2011: Střevlíci (Carabidae) jako potenciální nebezpečí pro mláďata skřivanů polních (Alauda arvensis) na hnízdech. Sylvia 47: 91–94.

Dne 13. 6. 2010 bylo v kukuřičném poli u obce Mentour na Chrudimsku nalezeno hnízdo skřivana polního (Alauda arvensis), které obsahovalo dvě vejce a jedno právě se líhnoucí mládě. K jeho pravému tibiotarsu byl zakouslý černý střevlík (čeleď Carabidae) o velikosti asi 1cm náležící s největší pravděpodobností do rodu Pterostichus. Ten způsobil mláděti zranění, které vedlo později k odumření a odpadnutí většiny pravé spodní končetiny. Přes nápadné zaostávání v růstu se mládě díky rodičovské péči dožilo věku osmi dnů a uhynulo až po vyvedení svého později se vylíhlého zdravého sourozence.

Kucman P. & Krumpál M. 2011: Životná stratégia roztoča Androlaelaps casalis (Acari, Mesostigmata) v hniezdach vrabca poľného (Passer montanus). Sylvia 47: 95–102.

Androlaelaps casalis (Berlese, 1887) ako fakultatívny hematofág sa vyskytuje v hniezdach vtákov aj cicavcov. Doposiaľ máme o jeho životnej stratégií veľmi málo informácií. Získali sme 10 471 exemplárov roztočov tohto druhu z hniezd vrabca poľného (Passer montanus) na juhozápadnom Slovensku. Zo 97 odobratých hniezd sme našli roztoče tohto druhu v 87 prípadoch. Priemerne sme zistili 107,9 jedincov na hniezdo, s minimom v auguste (7,8 ex. na hniezdo) a maximum v júni (164,6 ex. na hniezdo). V júni mali samice s vajíčkami nižšiu abundanciu (36,6) ako samice bez vajíčok (44,4). Samce dosiahli maximum abundancie tiež v júni (30,2) a minimum v auguste (2,8). Deutonymfy (35,2) a protonymfy (15,4) dosiahli najvyššiu abundanciu v júni a naopak larvy v júli (1,8).

Korňan M. 2011: Štruktúra vtáčieho zoskupenia druhotného jaseňovo-vŕbového lužného lesa pri rieke Morave, Slovensko. Sylvia 47: 103–122.

Štruktúra hniezdnej ornitocenózy sekundárneho jaseňovo-vŕbového okrajového lužného lesa pri rieke Morava (Národná prírodná rezervácia Dolný les), Borská nížina, Slovensko, bola sledovaná v rokoch 1993 a 1995. Populačné hustoty boli zisťované kombinovanou verziou mapovacej metódy v 10,5 ha študijnej ploche od apríla do začiatku júla. Celkovo bolo v rezervácii počas dvoch rokov výskumu zistených 55 druhov vtákov (48 hniezdičov). Z toho 38 druhov hniezdilo v študijnom kvadráte, pričom dosiahlo priemernú celkovú hustotu 154,33 ± 6,67 (smerodajná odchýlka) párov/10 ha. Prepočet pomocou metódy „rarefaction“ na štandardizovanú vzorku 100 párov [E (S100 párov)] bol 24,75 druhov v roku 1993 a 25,58 druhov v roku 1995. Prepočet pomocou „rarefaction“ na štandardizovanú plochu 10 ha [E (S10 ha)] dosiahol hodnotu 27,18 druhov v roku 1993 a 28,15 druhov v roku 1995. Druhy Sylvia atricapilla a Fringilla coelebs boli klasifikované ako eudominantné (x ≥ 10 %).

Mlíkovský J. 2011: Nálezy slípky modré (Porphyrio porphyrio) v České republice: přehled a zhodnocení. Sylvia 47: 123–129.

Standardní díla o avifauně České republiky uvádějí čtyři nálezy slípky modré Porphyrio porphyrio. Moje revize těchto nálezů ukázala, že pták údajně ulovený roku 1957 nebo 1967 v Jaroslavicích byl zřejmě zakoupen přímo od chovatele, že nález od Nových Hradů (1884) je nejlépe považovat za uprchlíka nominotypického poddruhu P. p. porphyrio a že nálezy z Žehuňského rybníka (1905) a rybníka Nesyt (1910) je nejlépe považovat za uprchlíky poddruhu P. p. madagascariensis. Navrhuji proto, aby slípka modrá byla vyřazena ze seznamu ptačích druhů přirozeně se vyskytlých v České Republice a zařazena do kategorie E (druhy uprchlé ze zajetí).

Jasso L. 2011: Podzimní tah lejska černohlavého (Ficedula hypoleuca) v západních Krkonoších v letech 2001–2008. Sylvia 47: 131–140.

Práce shrnuje výsledky výzkumu podzimního tahu lejska černohlavého (Ficedula hypoleuca) na lokalitě Vosecká bouda v západních Krkonoších v letech 2001–2008. Výzkum byl prováděn metodou odchytu ptáků do nárazových sítí v kombinaci s vizuálním pozorováním, a to ve dne i v noci. Lejsci černohlaví táhli přes hřebeny Krkonoš v období mezi 10. 8. a 5. 10. Během 8 let bylo okroužkováno 9 601 ptáků. Podíl ptáků odchycených v noci po korekci na celkový počet denních a nočních odchytů činil 98,1 %. Nejvíce lejsků černohlavých bylo odchyceno 25. 8. 2006 (921 ex.). Celkem bylo pozorováno 79 010 ptáků, z toho pouhých 0,01 % ve dne. Nejsilnější tah byl zaznamenán v noci z 26. na 27. 8. 2006 (cca 63 000 ex.). Průtah zpravidla zesílil v polovině srpna, vrcholil koncem srpna a od poloviny září postupně ustával. Pták okroužkovaný 27. 8. 2005 byl už za 3 dny kontrolován v sedle Col de Bretolet ve Švýcarsku, což odpovídá průměrné tahové rychlosti 274 km/den.

19.12.2011
Počet názorů: 0 Přidat názor

Reakce čtenářů



    © Česká společnost ornitologická 2002-2017
    Články vyjadřují názory autorů a jsou majetkem redakce. ISSN 1803-6791