Zde se nacházíte: Home > Věda a výzkum
Podkategorie:

Článek: Ptáci i motýli prohrávají v závodě s globálním oteplováním

Nové poznatky přináší čerstvá studie v časopise Nature Climate Change, ve které byla použita i data z Jednotného programu sčítání ptáků organizovaného ČSO.

Celosvětové oteplování klimatu je dnes již dobře doloženým jevem, který můžeme pozorovat i na území České republiky. V poslední době se objevují studie, které ukazují, že pro současný vzestup teplot nenajdeme co do rychlosti i velikosti historickou analogii v řádech milionů let. To je delší doba, než jakou zažila většina žijících organismů během své evoluční minulosti. Je tedy zajímavé se ptát, jak na tyto neobvyklé klimatické podmínky organismy reagují.

Velmi důležité poznatky o dopadech oteplujícího se klimatu na ptáky a motýly přináší nová studie publikovaná v Nature Climate Change, jednom z nejuznávanějších časopisů v tomto oboru. Práce je založená na rozsáhlém souboru dlouhodobých monitorovacích dat z více než deseti tisíc lokalit pokrývajících sedm evropských zemí včetně České republiky. Cílem studie bylo zjistit, jak rychle dokáží ptáci a motýli reagovat na teplejší klima změnou svého rozšíření.

Nejprve jsme pro každý druh spočítali průměrnou teplotu v jeho evropském areálu rozšíření, tzv. druhově specifický teplotní index. Potom jsme na každé monitorované lokalitě v každém roce spočítali průměrný teplotní index všech druhů (tedy celého společenstva), které tam byly zjištěny. Při výpočtu tohoto průměru bylo zohledněno relativní zastoupení jednotlivých druhů na dané lokalitě v každém roce. Při vynesení na časovou osu tento průměrný teplotní index tedy ukazuje, jak se postupně mění zastoupení druhů s různými teplotními nároky. Můžeme např. sledovat, zda začínají dominovat druhy teplomilnější, či naopak druhy chladnomilné.

Jak se tedy složení ptačích a motýlích společenstev změnilo? Za sledované období 1990-2008 jsme pozorovali výrazný nárůst podílu teplomilných druhů oproti druhům chladnomilným. Teplotní index společenstev vzrostl jak u ptáků, tak u motýlů a s výjimkou Katalánska se tento vzestup týkal všech sledovaných zemí. Je zajímavé, že růst byl podstatně vyšší u motýlů, ačkoliv jsou jejich možnosti šíření oproti ptákům výrazně omezené.

Díky velkému plošnému rozsahu našich dat jsme mohli kromě časového trendu v teplotním indexu zjišťovat i jeho prostorové změny. Ty se podle očekávání projevovaly klesajícím podílem teplomilných druhů směrem na sever. Vydělením rychlosti růstu teplotního indexu v čase rychlostí jeho změny v prostoru jsme byli schopni vypočítat tzv. teplotní posun studovaných organismů. Ten nám říká, o kolik se během času posunula izoterma společenstev ptáků či motýlů směrem na sever. Tyto teplotní posuny organismů již můžeme přímo porovnávat s posunem izotermy teploty vzduchu. A zde se ukázal nejzajímavější výsledek naší práce: organismy svými posuny za teplotou vzduchu výrazně zaostávaly. Motýli během let 1990-2008 o 135 km, ptáci za stejné období dokonce o 212 km. To znamená, že ačkoliv se obě skupiny organismů oteplování do jisté míry svým rozšířením přizpůsobují, za růstem teploty zůstávají pozadu a jejich zpoždění postupně narůstá.

Co z těchto výsledků vyplývá pro pochopení toho, co se nyní v přírodě děje? Za prvé, schopnosti šíření nejsou tím nejdůležitějším, co organismům umožňuje vyrovnávat se s teplejším klimatem. Motýli coby studenokrevné organismy s krátkou generační dobou ukazují, že právě tyto vlastnosti jsou zřejmě v dnešním světě pro přežití důležitější.

Za druhé, vztahy mezi různými skupinami organismů jsou založeny na poměrně jemně vyladěných mechanismech. Např. během hnízdění hmyzožravých ptáků je líhnutí mláďat načasováno do doby jarní populační exploze housenek. Různě rychlé reakce celých živočišných skupin mohou těmito vztahy pořádně zahýbat. To se již projevuje třeba u tažných druhů ptáků hnízdících v sezónních biotopech, jako jsou listnaté lesy. Zde dochází k výrazně dřívějšímu populačnímu píku hmyzu, na který ptáci nedokáží adekvátně odpovědět posunem začátku hnízdění, protože je omezuje geneticky dané migrační schéma. Jejich odlet ze zimovišť je naprogramován na určitou dobu, která byla během evoluční minulosti těchto druhů optimální, a i když jsou schopni v podmínkách vyšší teploty uspíšit svoji cestu na hnízdiště, na pružně reagující hmyz to stejně nestačí. Mláďata tažných druhů tak mají během svého růstu méně potravy, hůře se vyvíjejí, častěji hynou a populace těchto druhů tak dlouhodobě klesají. Podobně jemných a složitých vztahů najdeme v přírodě zřejmě mnoho a je pravděpodobné, že oteplování dosavadní vazby promění a zpřehází. Jelikož nás během tohoto století čeká zřejmě ještě vyšší nárůst teplot, než jakého jsme dosud byli svědky, můžeme se nadít ještě mnohých překvapení.


Citace původního článku:
DEVICTOR V., VAN SWAAY C., BRERETON T., BROTONS L., CHAMBERLAIN D., HELIÖLÄ J., HERRANDO S., JULLIARD R., KUUSSAARI M., LINDSTRÖM Å., REIF J., ROY D. B., SCHWEIGER O., SETTELE J., STEFANESCU C., VAN STRIEN A., VAN TURNHOUT C., VERMOUZEK Z., WALLISDEVRIES M., WYNHOFF I., JIGUET F., 2012: Differences in the climatic debts of birds and butterflies at a continental scale. Nature Climate Change: in press. doi: 10.1038/NCLIMATE1347.

Jiří Reif
24.01.2012
Počet názorů: 0 Přidat názor

Reakce čtenářů



    © Česká společnost ornitologická 2002-2017
    Články vyjadřují názory autorů a jsou majetkem redakce. ISSN 1803-6791