Zde se nacházíte: Home > O ptactvu > Ptáci v ČR
Podkategorie:

Článek: Sedmihlásek malý – nový druh pro ČR

Nový druh se ve fauně ČR neobjevuje každý den. Tím posledním je sedmihlásek malý chycený 4. září 2013 na Červenohorském sedle.

Sedmihlásek malý s patrnými hlavními znaky - výrazný nadoční proužek, sahající za oko; světlá spodní čelist zobáku s tmavou skvrnou; tmavé středy a ostny terciál; světlé lemy krajních ocasních per; patrná je délka krajní i druhé letky. Foto: Martin Vavřík

Průběh pozorování

V druhé půli noci z 3. na 4. září 2013 mě probudil telefon. Volal Franta Zicha z Červenohorského sedla, že chytil nějakého ptáka, se kterým si nevěděl úplně rady, protože něco podobného ještě neviděl. Vypadal jako podivný malý rákosník. Chvíli jsme konzultovali po telefonu a pak jsem se rozhodl vyjet ještě před cestou do práce nahoru a odchyt zdokumentovat. Přibalil jsem „chytré knížky“ (Svenssonův klíč k určování pěvců v ruce a van Duivendijkovu kompilaci všech známých určovacích znaků západopalearktických ptáků). Za necelou půlhodinu jsem koukal na ptáka, ve kterém jsem poznal nějakého malého sedmihláska. Vzhledem k tomu, že jediné mé zkušenosti s touto skupinou jsou z literatury, pozorně jsme prohlédli všechny znaky a zaznamenali všechny míry včetně formule křídla. Porovnáním s údaji v literatuře jsme postupně vyloučili jednotlivé druhy a dospěli k jednoznačnému závěru – šlo o sedmihláska malého (Iduna caligata), který dosud nebyl v České republice zaznamenán. Podle relativně čerstvých letek se jednalo o letošního ptáka.

Představení druhu

Sedmihlásek malý je jedním ze sedmi evropských druhů sedmihlásků. Hnízdí od středního Ruska na východ až po Mongolsko a západní Čínu, zimuje v Indii. Na konci 20. století se začal šířit na západ, dokonce vytvořil malou populaci na jihu Finska. Vzhledem ke své tahové cestě zaletuje do Evropy jen výjimečně, dosud byl zaznamenán především ve Velké Británii (více než stokrát), jinak také v Irsku, Španělsku, Francii, Belgii, Nizozemsku, Německu, Dánsku, Norsku a Švédsku. Na jaře 2013 byl poprvé zjištěn také v Polsku. Jarní výskyty v severozápadní Evropě jsou ojedinělé, většina ptáků sem zalétla od srpna do listopadu, s vrcholem výskytu v polovině září.

Exkurze do taxonomie

Pro někoho podivné rodové jméno Iduna odráží zajímavé poznatky, které přinesly moderní metody v taxonomii ptáků (především analýza mitochondriální a jaderné DNA). Ukázalo se, že ptáci, které česky nazýváme „sedmihlásek“ (rod Hippolais) zahrnují ve skutečnosti dvě zcela odlišné skupiny. První jsou „klasičtí“ sedmihlásci, mezi které patří mimo našeho sedmihláska hajního (Hippolais icterina) ještě sedmihlásek švitořivý (H. polyglotta) z jihozápadní Evropy, sedmihlásek olivový (H. olivetorum) z Balkánu až Blízkého východu a sedmihlásek pustinný (H. languida) navazující na areál předchozího druhu v Turecku a dále na východ. U druhé skupiny „malých sedmihlásků“ se ukázalo, že mají ve skutečnosti mnohem blíže k rákosníkům než k sedmihláskům rodu Hippolais. Proto byl pro ně zaveden samostatný rod Iduna. Aby byla situace komplikovanější, oba druhy malých sedmihlásků byly na základě současných výzkumů rozděleny na dva samostatné druhy – od východního sedmihláska malého (Iduna caligata) byl oddělen sedmihlásek větší (I. rama), od středomořského sedmihláska šedého (I. pallida) pak sedmihlásek západní (I. opaca).

Detail hlavy a zobáku. Nápadný nadoční proužek pokračuje za oko, kde se rozšiřuje (u I. rama končí očním kroužkem); na světlé spodní čelisti zobáku je tmavá skvrna (u I. rama chybí nebo je nahrazena "stínem"). Špička je spíše zakulacená (u I. rama více rovná, zobák je proporciálně větší). Foto: Martin Vavřík

Určování není jednoduché

Řada pozorovatelů se nám svěřila s tím, že by podobného ptáka nebyli schopni určit. Malí sedmihlásci jistě nepatří k nejjednodušším skupinám, na druhou stranu kombinace několika znaků činí tuto skupinu mezi nenápadnými pěvci zcela unikátní. Na první pohled jde o malé ptáky velikostí mezi rákosníkem a budníčkem, nápadný je ovšem výrazný nadoční proužek, krátký přesah ručních letek (tzv. primary projection) a světlé lemy krajních rýdováků. Kombinace těchto tří znaků vylučuje všechny pěnicovité pěvce mimo malých sedmihlásků rodu Iduna. Tady se ovšem dostáváme na pole jemného určování, které může být při pouhém pozorování v terénu krajně obtížné až nemožné. Pozorné posouzení formule křídla (včetně zářezů na letkách), tvaru a zbarvení zobáku, průběhu nadočního proužku a zbarvení ocasních per ovšem určení odchyceného ptáka nakonec umožní. Bez větších zkušeností s běžnými druhy ovšem může podobně nenápadný druh pozornosti jistě uniknout. Více detailů a fotografií najdete na stránkách odchytů na Červenohorském sedle.

(Jako u všech podobných záznamů i toto pozorování podléhá verifikaci Faunistickou komisí ČSO a teprve po jeho akceptování se stane sedmihlásek malý součástí avifauny ČR.)

Martin Vavřík
11.09.2013
Počet názorů: 0 Přidat názor

Reakce čtenářů



    © Česká společnost ornitologická 2002-2017
    Články vyjadřují názory autorů a jsou majetkem redakce. ISSN 1803-6791