Česká společnost ornitologická

Koroptev polní, čejka chocholatá, skřivan polní a chřástal polní – právě na tyto druhy se snaží ornitologové upozornit sérií nových samolepek. Dříve běžní zástupci naší přírody v posledních desetiletích čelí poklesu početnosti nebo dokonce z naší krajiny už prakticky vymizeli. O tom, jaká bude jejich budoucnost, rozhodne náš přístup ke krajině, zejména pak způsoby zemědělského hospodaření.

Koroptev polní



Dříve to byl jeden z nejběžnějších ptáků zemědělské krajiny, dnes je ohroženým druhem. K životu totiž potřebuje pestrou zemědělskou krajinu, s drobnými políčky, polními cestami, mezemi, úhory, sady i strništi. To vše jí zajišťuje dostatečnou nabídku úkrytu i potravy, která se skládá ze semen plevelů i polních plodin a hmyzu. Současné intenzivní hospodaření vytlačilo koroptev na periferii měst, na opuštěné plochy nebo železniční náspy. Její návrat může umožnit řada drobných opatření, mezi něž spadá ponechávání strnišť, úhorových ploch, pásů chemicky neošetřených plodin při okrajích polí, vytváření biopásů nebo potravních pásů podél cest a v polích. Vysázením liniové zeleně, diverzifikací zemědělských plodin, budováním polních cest nebo zachováním či výsadbou nových mezí se vytvoří rozrůzněná krajina, která nabídne vhodné životní podmínky nejen koroptvi, ale i dalším druhům polní zvěře.

Čejka chocholatá



Je druhem, který s oblibou osidluje vlhké lokality, jako jsou podmáčené louky a okraje rybníků. V současnosti však mizí její přirozené prostředí a náhradním hnízdištěm se stávají pole, zejména vlhká oraniště. Množství hnízd ale končí pod koly zemědělských strojů, neboť hnízdí v době jarních prací. Existuje několik způsobů, jimiž lze druh chránit. Čejky sedící na hnízdech jsou z traktoru dobře viditelné. Zemědělci proto mohou označit toto místo tyčemi a plochu o několika metrech čtverečních objet. Celistvější řešení nabízí nový dotační program agroenvironmentálně-klimatická opatření na ochranu čejky chocholaté, do něhož mohou zemědělci vstoupit. Jeho smyslem je vytipovat plochy s hnízdišti čejek, které budou v době hnízdění uchráněny jakýchkoliv prací. Později se plocha oseje krmnou nebo nektarodárnou směsí, čímž se vytvoří vhodné potravní podmínky i úkryt pro celou řadu živočichů polní krajiny. Na konci roku bude plocha poorána a neoseta, čímž bude připravena pro další hnízdní sezónu čejek. Hnízdí-li čejky na vlhkých loukách, je vhodné travní biomasu odstranit i na podzim a plochu povláčet. Důležité je udržovat hnízdiště čejek bez porostu dřevin, taková místa čejky opouští.

Skřivan polní



Skřivan vyhledává otevřenou kulturní krajinu – pole, louky, pastviny i úhory. Nemá vysoké nároky, ale přesto ho ubývá v souvislosti s mizením pestré zemědělské krajiny, a tudíž vhodné potravní nabídky. Skřivan neosidluje polní kultury, které jsou zjara dlouho neporostlé (řepa, kukuřice) ani vysoké husté porosty (ozimé plodiny). K hnízdění mu vyhovují jařiny, přestože zde bývá mnoho snůšek zničeno při jarních pracích. Je však schopen založit nové. Zvýšit potravní nabídku lze pestrým osevním postupem, ponecháním pásů chemicky neošetřených plodin a také ponecháním malých neosetých plošek (tzv. skřivánčí plošky). Při tomto způsobu hospodaření se uplatní i plevelné rostliny, jejímiž semeny se skřivani živí, a bezobratlí, kteří jsou hlavní potravou pro mláďata. Ponecháním strnišť zajistíme skřivanům potravu v pozdějším období.

Chřástal polní



Jak již jméno napovídá, chřástal býval častým obyvatelem polí. Díky intenzivnímu obhospodařování je pro něj dnes drtivá většina polních kultur nevhodná, a proto ustoupil na vlhké podhorské louky. Na lokality s výskytem chřástala lze pobírat dotace z programu agroenvironmentálně-klimatická opatření, zajišťujícího jeho ochranu. Posunutím seče na pozdní léto se docílí úspěšného vyvedení mláďat. Při sečení ploch od středu k okrajům mohou kuřata i dospělí jedinci utéci před mechanizací. Při opačném postupu, tj. seči od okraje ke středu, se chřástali ukrývají ve stále se zmenšující ploše vysokého porostu, který se jim stane smrtící pastí. Vyskytují-li se chřástali na pastvinách, je třeba zajistit jen mírnou pastvu, aby zůstal zachován vysoký bylinný porost a hnízda nebyla rozdupána dobytkem. Mokřady je vhodné oplotit, aby nebyly při pastvě rozdupány.

Václav Zámečník a Pavlína Vymazalová

Subprojekt byl podpořen z Programu švýcarsko-české spolupráce:






www.swiss-contribution.cz a www.nadacepartnerstvi.cz

Počet názorů: 0

Reakce čtenářů