Zde se nacházíte: Home > Akce a kampaně > Pták roku > Pták roku 2003

Článek: Jak se psalo o ptáku roku 2003

Již tradičně přetiskujeme zkrácený text věnovaný ptáku roku, kterým je vrabec domácí, z knihy Velký přírodopis ptáků od Karla Kněžourka (Praha, 1910, díl první, str. 240-246.)

Vrabec domácí (Passer domesticus, L.)

Brabec, brablec, vrabčák, brabčák, vrabčík, brabčík, štilip, štilipec, čtilipec, čtilipák, štáblík, štěrabec, šťarabec, švihlík, šviholec, šprcek, šprlec, špelec, špelc, škudlan, škudlivec, šimek, šimčík, taškář.

Foto: Lucie BrejškováČlověk se postaral důkladně o rozšíření území jeho tím, že jej osadil na Javě, v Australii, N. Zeelandě a Sev. Americe (zde první pár usazen r. 1850). Vrabčák brzo poznal, že blízkost člověka, hospodáře, rolníka, kyne mu na prospěch a proto se jej po staletí přidržuje, jako ta Bída v pohádce, a pošinuje s ním i svoje bydliště, stávaje se tak obtížným "parasitem", spíše samozvancem. Kde se jen zemědělství daří, ať na severu ať na jihu, všude se s ním šíří také vrabčí kultura. V pustinách, osamělých divočinách marně se po něm sháníme, jemu jsou nejmilejší buď přímo obydlí lidská anebo alespoň blízkost jejich a tu pak nečiní rozdílu, je-li to ves, město, dvůr anebo samota jakákoli.

Jisto jest však, že čím úrodnější, žírnější kraj, tím více vrabců tu nalézáme. Čtverák, dobře ví, "kde se dobře daří". Jsou-li tu pak všude stromy a křoviny, kde se může proháněti, kde může v čas nebezpečí útulku a ochrany nalézti, tím spíš a jistěji ho tu najdeme. Na jaře se párky od ostatních oddělují, aby si vyhlédly různá místa ku založení domácnosti. Nevyžaduje přece omezeného okrsku, ani není v tom ohledu nesnášeliv, anobrž hnízdívají se obyčejně párky blízko sebe, mnohdy i v malých koloniích. Po vyvedení mladých zaletují do polí, zahrad, sadů, plodíce tu na dozrávajícím ovoci nebo obilí citelné škody.

Foto: Lucie BrejškováV zimě se potulují v houfech a vyžadují jako nezvaní hosté svůj podíl za to, že s námi přezimují; pak jsou to střechy, ploty, dvory, hnojiště a silnice i návsi, kde celou zimu osady oživují alespoň svojí přítomností. Tady se také objevuje skoro s jistou pravidelností jejich největší nepřítel krahujec (samice), přiváděje hejno často do hrozných situací, jako byla ona, kde v otevřené stodole na mlatě v jednom koutě na hromadě rozštípaného dříví seděl krahuj a ve druhém koutě naproti nejméně 30 vrabčáků zalezlých mezi různým haraburdím, ani nedutajíce očekávalo věcí příštích. A jen domácímu kohoutu měli co děkovati, že situace, pro ně trapná, dost brzo skončila. Svým křikem totiž prozradil přítomnost zákeřníka na vrabce číhajícího a po krátkém hledání, o co se jedná, nalezen a zaplašen. Pak ale nezapomenu toho svého leknutí, když pátraje po příčině krahujcovy přítomnosti na tak nezvyklém místě, objevil jsem skrýši milých šimků. Měl jsem co oči chrániti, když zhurta opouštěl jeden po druhém útulek svůj a opět, a opět a bez konce!

Vrabec je typickým ptákem stálým, neboť od svého domova nikdy daleko nezaletuje, zřídka jen několik hodin cesty a to vždy jen z nedostatku. Tam, kde staří spávají, tam také obyčejně, pokud to jen trochu možno, hnízdívají. Uváděti všech míst, kde lze vrabčí hnízdo nalézti, vedlo by nás daleko. Je to ostatně každému známo, že vyběravým v ohledu tom vrabčák právě není - přijme za vděk i budku ptačí jako hrnec s vyraženým dnem na zdi pověšený. Také hnízda čapího s oblibou používají jako praví nájemníci a ku podivu - obstojí; rovněž i staré hnízdo stračí se mu dobře hodí. Jistý americký učenec, embryolog, prohledal v městě Syrakusách během dvou hodin 45 elektrických pouličních lamp a v každé bylo vrabčí hnízdo. Byly to lampy obyčejného typu, shora opatřeny kovovým stínidlem, jehož tvar se vrabcům nesmírně zamlouval; patrně to musila býti ideální podložka pro hnízdo. Lampář učence provázející dokazoval, že nestojí za to hnízda shazovati, protože při nejbližší obchůzce by tam byla opět. A skutečně, pravdu měl ten muž. Když totiž z jednoho hnízda vybrali vejce a lampář plnou hrst slámy a peří odtud se žebříku shazoval, obletující jej dvě samice ještě ve vzduchu poletující materiál onen lapaly, zajisté jen za tím účelem, aby jej v nejbližší době použily ku novostavbě, jakmile narušitelé se vzdálí.

Foto: Lucie BrejškováO hnízdě vrabcově, neumělém to chumáči slámy, hadrů, sena, kořínků, ostřižků papíru, nití, vlasů, peří a p. dovede skoro každý kluk vypravovati. Ještě tak hnízda na stromech vystavená jakž takž možno uznati za solidnější a pevnější práci. Bývá tu mnohdy nápadně hluboké, až ku podivu a proto také teplé a měkké a již koncem března lze v něm pět, někdy i šest vajec nalézti. Vejce ta velice varirují v kresbě i barvě; hned jsou hustěji skvrnitá a tedy celkem tmavšího vzezření, jindy zas spoře a jemně stříknuta, zdaleka takřka bílými se jevíce, někdy vyhlížejí zase jako mramorovaná. Ale skoro vždy - jak se pozorovalo - bývá jedno vejce násady světlejšího zbarvení celkového nežli ostatní. Hnízdívají se dvakrát až třikrát a docela i čtyřikrát do roka.

Mladé krmí zprvu drobným hmyzem, později i většími brouky a hmyzy a rozumí se, že při tom dbají užití, pokud jen lze, krmiva náhradního, t.j. kradou, kde mohou po dvorech a donášejí do hnízd mláďatům. Alespoň já tak pozoruji po dlouhá léta. Nedivme se jim, mladí šimečkové jsou nesmírně hladoví a netrpěliví a často z nedočkavosti i z hnízda vypadnou. Ku svému plodu staří velice lnou a zavěsíme-li vybraná mláďata v kleci na vhodném místě poblíž hnízda, tu vzdor tomu, že jsou to ptáci nedůvěřiví a chytráci pálení, přece jen se nemohou vzdáti toho, aby i nadále nepřiletovali a o ně se nestarali.

Připravila Alexandra Trublová

17.03.2003
Počet názorů: 0 Přidat názor

Reakce čtenářů



    © Česká společnost ornitologická 2002-2017
    Články vyjadřují názory autorů a jsou majetkem redakce. ISSN 1803-6791