Zde se nacházíte: Home > Akce a kampaně > Pták roku > Pták roku 2004

Článek: Pták roku 2004 – rorýs obecný

Rorýs obecný (Apus apus) je všeobecně známým a oblíbeným ptačím druhem už dlouho, jak dokazují starší lidová jména jako rorejk, rorejs, rurich, radavice, dešťovník nebo úsměvný název našich ornitologů z posledních let – klechoun. Vědecké jméno apus – beznohý, poukazuje na charakteristicky krátké nožky, které nejsou v letu vůbec patrné. Nedovolují kráčivou chůzi nebo poskakování tak typické pro řadu našich malých ptáků, ale jen zavěšení na hrubší kolmé stěny nebo kůru stromů. Rorýsi je ale skoro vůbec nepotřebují, protože prakticky celý život tráví ve vzduchu a jako jediní ptáci dokážou v letu i spát.

Rorýs obecný (Apus apus) Foto: J. Hlásek
Za svou popularitu rorýs vděčí hnízdění v souvislé zástavbě měst a na vyšších stavbách (kostelní věže) menších obcí. Ale v minulosti tomu tak nebylo, neboť hnízdili daleko od lidských sídel na nepřístupných skalních stěnách nebo v dutinách stromů rostoucích v řídkých lesích. Před více než sto lety však tato hnízdiště téměř bez výjimky opustili a populace přesídlily na lidské stavby. Hlavní příčinou byla, podobně jako např. u vlaštovek nebo jiřiček, nejspíš bohatší nabídka míst pro hnízdění na kamenných nebo cihlových staveních. Nejčastěji si pro umístění hnízda rorýsi volí skuliny ve zdech, temná zákoutí mezi trámy nebo rovné plochy při hranách zdí. Podmínkou je snadný přílet a odlet, protože ptáci nejsou schopni chůze a po podložce se spíše plazí. Příhodné lokality osídlí zpravidla více párů, takže vznikají hnízdní kolonie, jejichž příslušníci se zvláště za teplých večerů prudce prohánějí nad ulicemi za pronikavého skřípavého volání, které je diametrálně odlišné od milého švitoření vlaštovek nebo čiřikání jiřiček
Po příletu se u loňského hnízdiště setkávají oba partneři, kteří mohou zimovat samostatně. Tato vazba na místo je mimořádně silná a často jim vydrží po celý život. Kroužkování prokázalo, že se rorýs vracel po dlouhých 18 let. Mláďata rorýse obecného na hnízdě Foto: J. Hlásek
Hnízdo je jednoduchá kupka peříček, stébel, lístků nebo kousků hadříků, které rodiče pochytají ve vzduchu a na definitivním místě spojují lepkavými slinami. Samice snáší zpravidla 2 – 3 bílá vejce, z nichž se po skoro třítýdenním zahřívání oběma rodiči líhnou slepá, holá a zcela nemohoucí mláďata. Přibližně každou hodinu je rodiče krmí velkými chuchvalci drobných živočichů slepených slinami. Ve srovnání s podobně velkými ptáky je vývin potomků delší (6 – 8 týdnů), protože po opuštění hnízda potřebují mladí rorýsi létat stejně vytrvale jako jejich rodiče. Během několika málo týdnů po vylétnutí totiž nastupují předlouhou pouť na zimoviště v jižní nebo jihovýchodní Africe, která jsou vzdálena kolem 10 000 km od jejich středoevropského rodiště.
Rorýsi patří k několika málo druhům ptáků, kteří u nás pobývají jen krátkou dobu nezbytnou k rozmnožování. Přilétají až na přelomu dubna a května a už během několik dnů začínají stavět hnízda. Odlétají již koncem července nebo počátkem srpna, kdy zmizí většina ptáků, a později spatříme jen jednotlivé opozdilce. Důvody tak časného tahu nejsou zatím dostatečně zřejmé, protože létajícího hmyzu a drobných pavoučků unášených vzduchem, což je hlavní potrava rorýsů, je během srpna ještě dostatek, takže hlad jim určitě nehrozí. Přesto většina rorýsů odletí "v termínu" bez ohledu na stávající počasí.
Závěrem bych rád objasnil obligátní otázku, proč byl za ptáka roku 2004 zvolen právě rorýs. Rorýsi sice nemají mnoho nepřátel mezi predátory z živočišné říše, ale jich rozmnožování ve městech negativně, byť zpravidla neúmyslně, ovlivňuje člověk. V posledních letech se zvyšoval počet starších budov, u nichž docházelo k výrazné rekonstrukci opravami střech a zevního pláště budov, takže se pro hnízdění rorýsů stávaly nepoužitelné. Část populací se přestěhovala na sídlištní paneláky, kde obydlila větrací otvory pod střechou a rorýsi na těchto lokalitách zdárně zvyšovali svou početnost. Moderním trendem se však stalo zateplování zdí panelových domů, které vylepšuje vzhled oprýskané fasády a snižuje tepelné ztráty v bytech. Rorýsi dnes často hnízdí ve větracích otvorech panelových domů. Foto: B. Houdková
Stavební úpravy někdy provází také zaslepování větracích otvorů, kterými v některých případech zatéká a údajně ani neplní svou původní funkci. Jejich znepřístupněním však rorýsi přicházejí o mnohá hnízdiště. Nejhorším ze všeho je zahájení oprav domů v době rozmnožování rorýsů. Existují případy, kdy ptáci opustili nasezená vejce, aby si zachovali holé životy, popř. museli zanechat mláďata v hnízdě napospas smrti hladem.
Naštěstí již byly vyvinuty alternativní metody oprav větracích otvorů, ale ne vždy je stavební firmy použijí. O ohrožení hnízdiště na určitém domě se málokdy zavčas dozvědí ornitologové nebo ochranáři, kteří mohou použít zákonné prostředky pro chráněné živočichy, mezi které rorýsi patří. Zde je odpověď na výše položenou otázku – apelovat nejen na majitele domů, projektanty a stavební firmy, ale především na obyvatele domů, kde rorýsi hnízdí a kde se připravují opravy, aby opeřené nájemníky v maximální možné míře šetřili, zachovali jejich hnízdiště a v nezbytných případech kontaktovali příslušné instituce (Česká inspekce životního prostředí, ČSO), které mohou rorýse chránit. Úkolem brožurky, která vyjde začátkem dubna, je však nejen poukázat na nebezpečí, která rorýsům od člověka hrozí, ale i seznámit s jejich zajímavým životem a přátelům ptactva dát návod, jak jim připravit umělé hnízdiště třeba přímo na okně svého bytu.

Pavel Vašák

20.02.2004
Počet názorů: 2 Přidat názor

Reakce čtenářů

bez předmětu (jiří) 28.12.2008, 13:16

bez předmětu () 30.03.2004, 13:51



    © Česká společnost ornitologická 2002-2017
    Články vyjadřují názory autorů a jsou majetkem redakce. ISSN 1803-6791