Zde se nacházíte: Home > Věda a výzkum
Podkategorie:

Článek: Slovní i obrazové ohlédnutí za konferencí „Dravci a sovy 2002“

Skupina pro ochranu a výzkum dravců a sov (SOVDS) při ČSO pořádá jednou za dva roky v Mikulově na Moravě celostátní konferenci věnovanou dravcům a sovám. V letošním roce proběhne již pátý ročník této stále oblíbenější akce. V následujícím příspěvku naleznete reportáž z minulé konference pořádané v roce 2002 v mikulovském zámku.Účastníky minulé konference pak zajisté potěší obrazová dokumentace.


Mikulov na Moravě, 20.-22.9.2002
Hráči podávali nebývalé výkony. Foto: Z.VermouzekZvyšující se zájem si vynutil přestěhování konference z hotelu Rohatý krokodýl do reprezentativních prostor mikulovského zámku, kde se sešlo na 125 českých, polských a slovenských zájemců o ochranu a biologii dravců a sov.





Úsilí domácích bylo nadlidské, přesto nezabránilo drtivé porážce. Foto: Z.Vermouzek
Předehrou ke konferenci v předvečer vlastního programu bylo přátelské fotbalové utkání mezi polskými a českými "dravcaři a sovaři". Již v prvních minutách bylo jasné, kdo si s míčem rozumí více, a utkání skončilo vysokou porážkou domácího týmu. Z úsměvných tváří obou rivalů se však dalo vyčíst, co bylo pravým smyslem počínající tradice.





V Mikulovském zámku se vystřídalo na 125 účastníků. Foto: Z.Vermouzek


Vlastní program konference zahájil v pátek 20. září vedoucí SOVDS Libor Schröpfer a hlava organizačního výboru, Lucka Stejskalová. Krátce k účastníkům promluvil i vedoucí Správy CHKO a BR Pálava Jiří Matuška.







Vzápětí se naplno rozeběhly odborné referáty. Těch bylo za oba dny předneseno celkem 30. První den byl věnován biologii dravých ptáků, druhý den převažovaly příspěvky věnované jejich ochraně. Seznam i většina abstraktů referátů i posterů (těch bylo po celou dobu konference instalováno 9) byl účastníkům k dispozici v podobě sborníku. V něm lze také nalézt kompletní seznam přednesených příspěvků.

Mezi referáty prvního dne zaujal příspěvek P. Horáka, který se zaměřil na porovnání potravy obou našich druhů luňáků, a T. Bělky a kol., kteří představili předběžné výsledky výzkumu potravní biologie slovenské populace orla křiklavého. Oba referáty měly společné to, že se věnovaly vzácným druhům dravců, byly založeny na obrovském materiálu, přinesly mnohé cenné poznatky a přestože byly předneseny amatérskými ornitology, měly vysokou úroveň.


Jednou z předností mikulovského zámku je i dobré technické zázemí. Referát T. Bělky o potravní biologii slovenské populace orla křiklavého. Foto: Z.Vermouzek
Doufejme, že autoři své výsledky také publikují v odborném tisku a zpřístupní je tak širší ornitologické a ochranářské veřejnosti.

Dost příspěvků bylo tentokrát věnováno sovám. Hned tři sýci rousnému (L. Schröpfer a kol., M. Drdáková a kol., O. Sedláček a kol.) a dva sýčkovi obecnému (M. Šálek a G. Grzywaczewski). Vysokou kvalitou překvapil zejména referát M. Šálka, který dokázal s pomocí telemetrie získat podrobné informace o využití domovského okrsku a potravním chování v hnízdním období. Právě tímto směrem je třeba orientovat úsilí při záchraně mizejícího sýčka, tedy nejprve zjistit, co a proč jej limituje, a teprve pak se pustit do konkrétních ochranářských opatření. V současnosti je bohužel opak často pravdou a stále jsme svědky bezhlavé realizace nejrůznějších záchranných programů bez znalosti příčin úbytku jednotlivých druhů a bez řádné koordinace úsilí jednotlivých ochranářů i celých skupin. Na nutnost takové koordinace nakonec upozornil i O. Sedláček v případě sýce rousného a jeho budkových populací.


Ondra Sedláček se věnoval studiu budkových populací sýce rousného v ČR. Foto: Z.Vermouzek
Závěr dne opět patřil dravcům. Tradičně vysokou odbornou úroveň měl referát L. Peškeho, jak jinak než o krahujcích v Praze. Tentokrát byl diskutován zajímavý fenomén převahy samců v hnízdech. Hnízda byla, ovšem v úplně jiném kontextu, předmětem studia S. Siryové a P. Fenďy. Účastníky konference totiž seznámili s bohatou faunou bezobratlých, která obývá prostředí dravčích hnízd. Ještě před promítáním videofilmu R. Mikuska zachycujícímu chování kulíška nejmenšího v polských Stolových horách proběhla diskuse o využití údajů o populační dynamice našich dravců a sov nashromážděných SOVDS pro nové vydání Fauny ČR. Kritického zhodnocení se ujali P. Voříšek, T. Bělka a L. Schröpfer.


Ve vinném sklípku se účastníci konference dobře bavili při cimbálové muzice. Foto: Z.Vermouzek
Bylo by asi naivní zastírat, co je jednou z příjemných předností moravského Mikulova a proč se konference pořádá právě v "burčákovém" termínu. Nabitý celodenní program připravil ideální živnou půdu pro neformální, o to však mnohdy zajímavější a plodnější diskusi ve vinném sklípku hojně prokládanou zpěvem a divokými tanci za doprovodu cimbálové kapely.


Úvod druhého dne byl vyčleněn pro schůzi SOVDS, kde byly diskutovány priority pro činnost skupiny v následujících letech. Proběhly i volby koordinátorů pro další dvouleté období. Hlavním koordinátorem zůstává dále L. Schröpfer, jeho zástupcem P. Horák.

Společným tématem referátů druhého dne byla ochrana dravců a sov. Pro mnoho účastníků mohlo být překvapením zaměření některých dopoledních referátů, neboť poprvé na Mikulovskou konferenci zavítali i sokolníci. V současnosti totiž probíhají jednání mezi ČSO a Klubem sokolníků při ČMMJ s cílem vyjasnit a vyřešit sporné otázky ve vzájemných vztazích a zlepšit ochranu dravých ptáků. Účast některých sokolníků tak měla přispět k lepší vzájemné komunikaci a pochopení. Dva dopolední referáty byly věnovány vypouštění sokola stěhovavého v Polsku (S. Sielicky), a reintrodukci sokola stěhovavého metodou adopce mláďat párem jestřábů lesních (P. Zvolánek). Po referátu P. Zvolánka se rozpoutala bouřlivá diskuse, v rámci níž byly konfrontovány názory zastánců a odpůrců této metody. Množství nesouhlasných připomínek bylo vysloveno českými a slovenskými ornitology. Nejčastěji bylo poukazováno na rizika nežádoucího vtištění mláďat sokola na adoptivní rodiče (jestřáb).
Časový skluz bohužel donutil rozvíjející se diskusi ukončit a tak nebyl diskutován možná nejdůležitější aspekt, tj. zda jsou vůbec v současné době reintrodukce sokola v ČR potřebné. Následoval techničtěji zaměřený referát B. Straky, seznamující s praktickým využitím a technickými detaily telemetrie, jejíž obliba coby vědecké metody výzkumu dravců v poslední době nezadržitelně stoupá.


Na konferenci poprvé zavítali také zástupci sokolníků. Z.Vermouzek
Další blok referátů byl opět ve znamení bouřlivých diskusí. Nejprve J. Zuskin svým nezaměnitelně výrazným přednesem nenechal nikoho na pochybách, jak velké úsilí věnují slovenští ochranáři monitoringu a ochraně populace orla skalního na Slovensku. Poté zazněly další dva referáty členů Klubu sokolníků. Příspěvek J. Poláška "Vliv dravých ptáků na populaci zvěře a ohrožených živočichů" byl spíše jen popisem dojmů a vlastních pozorování interakcí některých druhů dravců a jejich potenciální kořisti (zahrnující jak lovné ptactvo, tak vzácnější druhy) v oblasti letiště Brno – Tuřany. Nutno podotknout, že názory presentované v referátu nebyly doloženy číselnými údaji. Referát Z. Machaře "Vliv sokolnictví na populaci jestřába lesního" otevřel další sporný bod mezi Klubem sokolníků a ČSO, kterým je odebírání mladých jestřábů z volné přírody pro sokolnické účely. Zatímco sokolníci nevidí v odebrání určitého počtu mladých jestřábů z přírody vážnější ohrožení pro populaci, členové ČSO upozorňují na nutnost důkladné populační studie, bez níž nelze odpovědně odhadnout dopad odebírání mláďat jestřába na jeho populaci. Pro takovou studii však zatím existuje jen velmi málo systematicky nasbíraných údajů. Celkově lze konstatovat, že zejména dva posledně zmíněné referáty přednesené sokolníky ukázaly na to, jak hluboce rozdílné názory panují v komunitě sokolníků na straně jedné a ornitologů na straně druhé. Možná ještě důležitější je však to, že tyto referáty a diskuse k nim ukázaly na hlubokou propast mezi přístupy sokolníků a ornitologů při hledání argumentů pro své názory. Přestože je zřejmé, že ke vzájemnému pochopení obou skupin vede ještě dlouhá a obtížná cesta, je také zřejmé, že účast sokolníků na konferenci byla pozitivním krokem na této cestě. (Pozn.sekretariátu ČSO - v současné době, tedy začátek roku 2004, byla jednání ukončena ze strany ČSO pro nezájem představitelů Klubu sokolníků.


V předsálí probíhaly mohutné diskuze. Foto: Z.Vermouzek
Po obědě zazněly příspěvky, jejichž společným jmenovatelem byla nelegální činnost přímo ohrožující ptactvo, mezinárodně zahrnutá pod termín "bird-crime". Nejprve Z. Vermouzek seznámil přítomné s náplní dlouhodobého programu ČSO "Volná křídla" , který se snaží o omezení projevů jakýchkoli forem "bird-crime". Z úspěchů loňského roku lze jmenovat rostoucí dokumentaci ilegálního pronásledování dravců a sov prostřednictvím návratek, zprostředkování výměny informací mezi nevládními i státními organizacemi u nás i v zahraničí, uspořádání výstavy Pašovaná radost v Národním muzeu v Praze, vydání dvou informačních brožur a v neposlední řadě zahájení dialogu mezi ČSO a Klubem sokolníků při ČMMJ.

P. Říhová z České inspekce životního prostředí informovala o celkové prověrce původu orlů skalních chovaných v ČR v zajetí. Akce probíhá od roku 2001 dodnes a její součástí jsou i odběry krve pro analýzy DNA, kontroly označení orlů, kontroly výjimek atd. Zatím však nebyly presentovány jasné a přesvědčivé výsledky analýz DNA chovaných orlů, které by mohly, pokud jsou kvalitně udělané, vnést jasno do diskusí o orlech údajně nezákonně získaných.
V. Stejskal, právník zabývající se právem ochrany životního prostředí, informoval o nových prostředcích v boji proti nelegální činnosti páchané (nejen) na ptácích, které česká ochrana přírody konečně získala novelizací trestního zákona z března letošního roku. Za určitých podmínek tak lze za přečiny proti ochraně přírody (včetně např. usmrcení, přechovávání, vyvážení atp. chráněných druhů živočichů) uložit trest odnětí svobody 1 – 3 roky, v závažnějších případech až na osm let.
O situaci na Slovensku, jsme se pak podrobně dozvěděli z příspěvku M. Kerna, M. Brinzíka a J. Zuskina. Autoři seznámili přítomné s monitoringem projevů nelegální činnosti namířené proti ptactvu v SR, shrnuli hlavní okruhy problémů, realizované aktivity a uvedli i konkrétní případy.

Zajímavé referáty plně upoutávaly pozornost účastníků konference. Foto: Z.Vermouzek
Závěr konference patřil opět sovám. L. Opluštil se věnoval problematice ochrany sýčka obecného na jižní Moravě a B. Kloubec shrnul výsledky desetiletého projektu reintrodukce puštíka bělavého na Šumavě. Dosavadní průběh projektu lze považovat za úspěšný, puštíci na několika lokalitách v oblasti vypouštění spontánně hnízdí.
Po oficiálním zakončení konference promítnul Petr Horák několik zajímavých záběrů zachycujících praktickou ochranu hnízd raroha velkého a orla královského a Libor Schröpfer poutavé sekvence z partnerského života sýce rousného.

Podle ohlasů během i po skončení konference lze snad konstatovat, že vcelku mladému organizačnímu týmu ve složení L. Stejskalová, B. Houdková, O. Sedláček, J. Riegert, P. Horák a L. Schröpfer se podařilo s mnoha úkoly vyrovnat bez závažnějších problémů. Na hladkém průběhu měla bezpochyby nezanedbatelný podíl i Marcela Koňáková z Regionálního turistického informačního centra Mikulov.

Ondřej Sedláček, Lucie Stejskalová & Petr Voříšek
03.03.2004
Počet názorů: 0 Přidat názor

Reakce čtenářů



    © Česká společnost ornitologická 2002-2017
    Články vyjadřují názory autorů a jsou majetkem redakce. ISSN 1803-6791