Článek: Ptačí chřipka - odborné stanovisko ČSO

Stanovisko Jihomoravské pobočky ČSO k jednomu konkrétnímu případu sumarizuje poznatky, které ČSO o problematice ptačí chřipky má, a vyjadřuje postoj ČSO k spekulacím o nebezpečích spjatých s návratem tažných ptáků do střední Evropy.

Současná epidemie ptačí chřipky vzbudila značný zájem veřejnosti i sdělovacích prostředků. Jedním z přímých dopadů této situace v České republice je skutečnost, že se množí dotazy na potenciální "nebezpečnost" čápů bílých, hnízdících v zemědělských objektech, především drůbežárnách. Objevil se již i první případ, kdy zemědělský podnik podal žádost o odstranění řadu let používaného hnízda čápa bílého z důvodu možného přenosu ptačí chřipky tímto druhem a v této věci bylo zahájeno příslušné správní řízení. Jihomoravská pobočka ČSO požádala podle § 50 zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, o přiznání statutu účastníka řízení a odpovědným orgánům poskytla následující odborné stanovisko.

Ptačí chřipka byla poprvé popsána v Itálii již v roce 1878 a vyskytuje se běžně u volně žijících druhů ptáků, především u hus, kachen (zejména plovavých), lysek, bahňáků, racků, rybáků a dalších druhů vázaných na vodu, řady druhů pěvců, vzácně u dravců apod. Nakažení jedinci jsou sice nositeli viru, většinou jsou však vůči vypuknutí choroby rezistentní. Problémem se stal virus v důsledku mutací, stejně jako u chřipek postihujících lidskou populaci.
Současná epidemie ptačí chřipky kmene H5N1, která propukla počátkem roku 2004, byla zaznamenána pouze v jihovýchodní Asii, nikoli v Evropě. Případy zjištění ptačí chřipky v Nizozemí v r. 2003 se týkaly jiného kmene (H7N7). Úhyny divokých ptáků v Thajsku se netýkaly stěhovavých „čápů“, jak bylo informováno v hromadných sdělovacích prostředcích (patrně z důvodu nepřesného překladu), ale jiného příslušníka čeledi čápovitých (Ciconiidae) zejozoba asijského (Anastomus oscitans), který se vyskytuje v Pákistánu, Indii, Nepálu, Srí Lance, Bangladéši, Barmě, Thajsku, Kambodži a Vietnamu. Z níže uvedených fakt vyplývá, že se nemůže jednat ani o jeden ze dvou u nás se vyskytujících druhů čápů, čápa bílého (Ciconia ciconia) ani čápa černého (Ciconia nigra).
Podle všech dostupných vědeckých poznatků se čáp bílý (Ciconia ciconia) ve východní Asii (Thajsko, Čína, Indočína) nevyskytuje ani v hnízdním období, ani v zimě, nejdále na východ zimuje v celé Indii a snad ještě v Bangladéši.
Čáp černý (Ciconia nigra) sice zimuje v Číně a snad ještě v severní Barmě a pak dál na východ (Bangladéš, Bhútán, Nepál, severní Indie), nikoli však v Thajsku (kde byly podle zpráv v tisku případy ptačí chřipky u čápovitých zjištěny) ani v Indočíně.
U obou druhů jde ale o zcela jiné populace, než které hnízdí v Evropě. U čápů hnízdících v ČR nebyl nikdy zjištěn jediný případ záletu či zimování na území jihovýchodní Asie. Vzhledem k vysoké úrovni poznání jejich tahových poměrů lze tuto možnost považovat za prakticky vyloučenou. U čápa bílého bylo v letech 1934-2002 na území České a Slovenské republiky okroužkováno celkem 22.971 ptáků. Z tohoto počtu bylo získáno asi 1.200 zpětných hlášení. Nejvýchodnější z nich (naprosto výjimečné) je z Dubaje (Spojené arabské emiráty). Evropští ptáci táhnou zimovat výhradně do tropické Afriky, a to buď tzv. jihovýchodní cestou přes Bospor a Malou Asii, nebo méně často tzv. jihozápadní cestou přes Španělsko a Maroko. Dále u nás bylo zastiženo okolo 300 čápů bílých, kroužkovaných v jiných státech – především v sousedních zemích (Německo, Slovensko, Polsko), nejdále z Dánska a Holandska. Pokud jde o poměry v širší oblasti střední Evropy, dva čápi kroužkovaní v Německu byli zcela výjimečně ve 30. letech 20. století zastiženi v Indii, což je zcela mimořádný nejdelší známý případ záletu mimo výše uvedené pravidelné tahové cesty.
U čápa černého bylo v letech 1934-2002 na území České a Slovenské republiky okroužkováno celkem 3.605 ptáků. Z tohoto počtu bylo získáno asi 100 zpětných hlášení a kromě toho probíhá od roku 1995 široké veřejnosti dobře známý projekt radiotelemetrického sledování tahu černých čápů „Africká odysea“. Zimoviště evropských populací čápa černého leží rovněž výhradně v tropické Africe, přibližně shodně s čápem bílým. Do těchto zimovišť táhnou širokou frontou od Francie a Španělska na jihozápadě až po Balkán a Malou Asii na jihovýchodě.
Nezbytnou podmínkou pro přenos ptačí chřipky je přímý kontakt mezi domestikovanými (chovanými) a volně žijícími (divokými) ptáky. Dosud nebyl potvrzen žádný případ přenosu této nemoci mezi volně žijícími ptáky a člověkem. Pro bližší informace odkazujeme na materiály „Avian flu and wild birds“ a "Culling wild birds will never stop Avian Influenza (Avian Influenza – a veterinary doctor´s opinion)" zpracované světovou organizací na ochranu ptáků BirdLife International, a dále článek L. DIERAUFA "Avian Influenza in Wild Birds" (USGS Wildlife Health Bulletin 04-01).
Ze všech výše uvedených důvodů považujeme jakékoli obavy, týkající se čápů jako možných přenašečů ptačí chřipky v České republice, za zcela neopodstatněné. Proto podle našeho názoru u případných žádostí o udělení výjimek ze základních podmínek ochrany zvláště chráněného druhu živočicha – čápa bílého neexistuje veřejný zájem, výrazně převyšující zájmy ochrany přírody, a udělení takových výjimek nelze doporučit.

Hlavní použité zdroje:

BIRDLIFE International, 2004: Avian flu and wild birds.

BUCK, H., 2003: Culling wild birds will never stop Avian Influenza (Avian Influenza – a veterinary doctor´s opinion).

DIERAUF, L., 2004: Avian Influenza in Wild Birds. USGS Wildlife Health Bulletin 04-01. 5 pp.

V Brně dne 1. března 2004
David Horal
jednatel JMP ČSO

10.03.2004, 17:30:00
Počet názorů: 0 Přidat názor

Reakce čtenářů



    © Česká společnost ornitologická 2002-2017
    Články vyjadřují názory autorů a jsou majetkem redakce. ISSN 1803-6791