Zde se nacházíte: Home > O ptactvu > Ptáci v ČR
Podkategorie:

Článek: Ptačí stěhování

Jedním z nejvíce udivujících fenoménů života ptáků je jejich každoroční stěhování - ptačí tah.

Pojem tah sice existuje i u jiných skupin obratlovců (ryby, savci) a bezobratlích (např. motýli), přesto nejvíce ovlivňuje život ptáků. Díky své schopnosti létat ovládli ptáci prakticky celou zeměkouli a v některých částech naší planety se ptáci pravidelně přesunují na větší i menší vzdálenosti. Již Aristoteles popisuje ve svých dílech některé zákonitosti ptačího tahu. Od té doby uplynulo mnoho času a naše poznatky jsou v tomto směru mnohem bohatší. Základními otázkami jsou proč, jak, kdy a kam ptáci táhnou.

Proč ptáci táhnou?
Existuje několik teorií, které se snaží na tuto zásadní otázku uspokojivě odpovědět. Nejznámější jsou zejména tyto:

  1. ptáci reagují na zásadní geologické vlivy (pohyb kontinentů)

  2. ptáci reagují na zásadní klimatické vlivy (vliv poslední doby ledové)

  3. ptáci reagují na potravní vlivy (dostatek potravy na zimovištích a nedostatek potravy na hnízdištích)

  4. vlivy mezidruhové, ale i vnitrodruhové konkurence

Dnes je jasné a dokázané, že ptačí tah je řízen geneticky a je tedy ptákům vrozen. Ptáci tak reagují na vlivy uvedené výše a jejich důsledkem je každoroční pravidelná migrace mezi např. hnízdištěm (místem, kde ptáci vychovávají svá mláďata) a zimovištěm (místem, kde ptáci přečkávají zejména klimaticky nejméně příznivé roční období). Ptáci, kteří tráví celý rok na stejném místě, se nazývají ptáci stálí. Ptačí druhy u nichž část populace táhne a část populace je stálá se nazývají ptáci potulní. Ptáci tažní jsou pak definováni jako ptáci, u kterých celá nebo významná část populace migruje na větší či menší vzdálenosti. Toto rozdělení je ovšem velmi hrubé, ale pro zjednodušení celé problematiky postačuje.

Jak ptáci táhnou?
Přelety ptačích druhů mezi různými místy na Zeměkouli jsou různého typu a jsou velmi závislé na schopnostech ptáků. V podstatě je možné druhy rozdělit na druhy táhnoucí ve dne a v noci. Ptáci táhnoucí ve dne jsou ve většině případů semenožravci. Při tahu se orientují podle polohy Slunce, reagují také ale na magnetické pole Země. V poslední době se objevují i důkazy o tom, že některé druhy (např. holubi) dokáží reagovat na obsah vonných látek ve vzduchu. Ptáci táhnoucí v noci jsou ve většině případů hmyzožravci. Orientují se podle polohy hvězd a Měsíce, opět reagují na na magnetické pole Země. Zásadním faktem zůstává, že pro obě skupiny je nejdůležitější jakýsi "vnitřní kompas", který ptáky naviguje. Ptáci mohou táhnout jednotlivě (např. někteří dravci), v malých skupinách (např. vlaštovky) nebo v obrovských hejnech (např. havrani). Ptáci táhnoucí v noci táhnou jednotlivě nebo ve velmi volných hejnech. K usnadnění orientace slouží ptákům významné krajinné prvky (údolí řek, hory, mořská pobřeží a průlivy). Některé druhy táhnou přímo a všechny překážky v cestě (hory, moře, pouště) přeletují. Některé druhy se naopak významným překážkám vyhýbají. Např. evropští čápi bílí (Ciconia ciconia) obletují Středozemní moře (východní cestou přes Blízký východ nebo západní cestou přes Gibraltar), protože jsou závislí na teplých vzdušných proudech, které vznikají nad pevninami. Poměrně významná část ptačích druhů táhne na jaře přímo nejkratší cestou zpět, i když na podzim některá území oblétala. Takovému způsobu tahu se říká tah oklikou.

Někteří ptáci táhnou pomalu, přeletují denně nevelké vzdálenosti (např. ťuhýk obecný). Některé druhy jsou schopné za jedinou noc urazit několik stovek kilometrů (např. bahňáci).

Tah představuje pro ptáky velké zatížení zejména z hlediska energetického. Proto musí být před tahem v dobré tělesné kondici, musí mít dostatečné tukové zásoby a musí mít také v pořádku opeření. Značná část ptáků na tahu hyne v důsledku nedostatku potravy, klimatických vlivů nebo predace.

Kdy ptáci táhnou?
Pro zjednodušení budeme uvažovat pouze o tahu na severní polokouli. Zde platí jednoduché pravidlo, které říká, že čím pták přilétá dříve ze zimovišť, tím později pak do něj na podzim odlétá. Mezi prvními přilétajícími ptáky do našich zeměpisných šířek jsou špačci, skřivani polní, holubi hřivnáči. Mezi posledními přilétají sedmihlásek hajní, žluva hajní a rorýs obecný. Zatímco první skupina se objevuje již v průběhu února, druhá teprve koncem dubna a na začátku května. Rorýs obecný (Apus apus) koncem července a začátkem srpna již znovu táhne do zimovišť a tráví u nás pouhé tři měsíce v roce. Od srpna do začátku listopadu přetahují přes území naší republiky miliony ptáků ze severněji položených hnízdních oblastí. Do zvláštní skupiny patří invazní druhy, které k nám přitahují nepravidelně na podzim a v zimě, hlavně v závislosti na dostatku resp. nedostatku potravy v oblastech pravidelného výskytu. Sem patří křivky, strakapoudi velcí nebo ořešníci.

Většina ptáků táhnoucích ve dne táhne v brzkých ranních hodinách. Kolem poledne táhnou hlavně druhy závislé na termice (např. dravci a čápi). V průběhu dne intenzita tahu klesá. Ptáci táhnoucí v noci také táhnou intenzivněji na počátku noci a pak opět před rozedněním. Existují i druhy ptáků, které jsou schopné táhnout jak ve dne, tak i v noci (u nás např. skřivan polní).

Kam ptáci táhnou?
Většina našich tažných ptáků odlétá na podzim na zimoviště do okolí Středozemního moře (Španělsko, Francie, Itálie, severní pobřeží Afriky). Drtivá většina táhne směrem jihozápadním (špaččci, skřivani, holubi, rackové), jen velmi málo druhů pak směrem jihovýchodním (např. rehek domácí). Druhou nejvýznamější oblastí je Afrika, jižně od Sahary. Sem táhnou např. rákosníci, cvrčilky, čápi, kukačky. Zimoviště se mohou u jednotlivých ptáků v průběhu let měnit, mohou být odlišná pro ptáky staré a mladé.

Metody výzkumu tahu ptáků
Pravděpodobně nejznámější metodou je kroužkování ptáků kovovými kroužky na běhák ptáka. Pomocí odchytu živého nebo nálezu mrtvého ptáka jsou zjišťovány tahové cesty ptáků. V poslední době byla tato metoda doplněna značením pomocí krčních límců, křídelních značek a odečítacích kroužků. Naprosto jedinečnou metodou je telemetrie, kdy mají ptáci na sobě připevněn malý vysílač, který hlásí polohu označeného ptáka.

Celá problematika tahu ptáků a jeho výzkumu je velmi složitá. Předkládaný text popisuje tuto problematiku jen velmi povrchně a v hrubých rysech. Vážnějším zájemcům doporučujeme prostudovat odbornou literaturu jako např.:
Alerstam T. 1990: Bird migration. Cambridge-New York-Melbourne.
Berthold P. 2000: Vogelzug. Eine aktuelle Gesamtübersicht. Darmstadt.
Veselovský Z. 2001: Obecná ornitologie. Praha.

Libor Schröpfer
30.10.2002
Počet názorů: 2 Přidat názor

Reakce čtenářů

Díky (Líza) 17.03.2005, 06:07

bez předmětu (eva) 05.02.2003, 21:21



    © Česká společnost ornitologická 2002-2017
    Články vyjadřují názory autorů a jsou majetkem redakce. ISSN 1803-6791